Curse of the Azure Bonds

Pamatuju si ten moment, kdy jsem poprvé spustil Curse of the Azure Bonds a zjistil, že moje postavy začínají hru bez výbavy, se záhadnými modrými runami vytetovanými na rukou a vůbec bez tušení, co se vlastně stalo. SSI takhle v roce 1989 vyřešilo tutoriál — rovnou tě hodí do problémů a ať si poradíš.

Jde o druhý díl takzvané Pool of Radiance série, zasazené do světa Forgotten Realms pod licencí Advanced Dungeons and Dragons. Děj navazuje na předchůdce, i když hru lze hrát i bez znalosti prvního dílu — byť přijdeš o kontext a o možnost importovat postavy, na kterých jsi strávil desítky hodin. Cíl je prostý a zároveň klasický: přijít na to, kdo ti ty pouta vytetoval, proč a jak se jich zbavit. Cestou potkáš postavy a frakce přímo z tehdy vydaných D&D románů, což pro fanoušky Forgotten Realms byla v té době pořádná pochoutka.

Herní systém zůstává stejný jako v Pool of Radiance — a to je zároveň jeho silná i slabá stránka. Průzkum světa probíhá v pohledu první osoby, souboje přepínají do taktického pohledu shora dolů na čtvercové mapě. Tady SSI odvádělo skutečně solidní práci: souboje jsou tahové, každá postava má svůj akční bod, magie funguje přesně podle pravidel AD&D druhé edice. Je to pomalé, je to metodické a vyžaduje to přemýšlení. Grafika je oproti předchůdci o trochu ostřejší, interface o něco přívětivější — ne revoluce, ale znatelný posun.

Co dnes zestárlo špatně? Hlavně navigace. Pohyb v bludišti bez automapy je v roce 2025 disciplína, na kterou málokdo má nervy ani chuť — tady si musíš buď kreslit mapu na papír, nebo sáhnout po dobové průvodci. Obtížnost je také místy svévolná a hra se nestydí trestat za každý špatný tah. Ale právě to bylo tehdy normální. Nikdo tě nechytal za ruku.

Curse of the Azure Bonds si pamatujeme proto, že SSI v té době umělo převést pravidla AD&D do počítače lépe než kdokoli jiný. Žádné zjednodušování, žádné kompromisy pro casual hráče — prostě tabulkový systém s kostkami, přeložený do pixelů. Pro rok 1989 to bylo úctyhodné. A dnes? Dnes je to záležitost pro trpělivé. Pro ty, kdo mají rádi historii žánru, kdo si chtějí sáhnout na to, z čeho vyrostly Baldur's Gate a spol., a kdo se nebojí, že hra od nich bude vyžadovat tužku vedle klávesnice.