The Code

Nejdřív jsem si myslel, že jde o logickou hru o prolomování šifer, ale The Code se ukázala být něčím trochu jiným a zarážejícím. Verze pro Spectrum nabídne jednoduchou grafiku, kterou by v devadesátkách patrně nikdo příliš neocenil, ale v osmdesátkách byla alespoň čitelná.

The Code je především adventura, která vás hodí do světa, kde musíte řešit hádanky a sbírat informace. Není to grafická point-and-click záležitost — tu na Spectru těžko čekejte. Místo toho se pohybujete textovými příkazy, prostor je členěný na místnosti a sekce a váš úkol spočívá v tom kombinovat průzkum s logickou dedukcí. Hra vás nikdy nevede za ruku.

Hraní je pomalé a nudné. To není kritika, to je fakt. Načítáte, čekáte, zadáváte příkaz, načítáte znovu. Každý pokus trvá věčnost. Překvapuje mě, jak málo je tu zpětné vazby — zadáte pokyn, hra vám sdělí, zda byl přijat, nebo ne, a pak už jste sami. Chybí zábavný text, který by vás provázel. Místo toho jen chladné sdělení, obdoba instrukcí v manuálu ke stavebnici.

Přesto The Code patří mezi hry, které si člověk pamatuje především proto, že byly jiné. Nestojí na efektních spritech ani na poutavém vyprávění. Stojí na tom, že vás nutí přemýšlet. Byla moderní, byla náročná, byla pro hráče, kteří si stáli za svým rozhodnutím hrát na Spectru. Dnes po ní zbývá jen otazník — co z ní zůstává mimo historii?

Zkoušet si ji v emulátoru má smysl jen tehdy, pokud vás zajímá, jak se dělaly adventury v osmdesátkách bez slibů a bez polevy. Není to zábava, je to čistý mechanismus. To už je ale spíš akademická otázka než doporučení k hraní.