The Cival War

Občanská válka — to je nápad na hru. Ne americká, spíš obecně lidský konflikt v nějaké fiktivní zemi, kde se ti ozývá nářadí, výstřely, pálící budovy. The Civil War z roku 1995 není hra, kterou byste dnes hledali pod „nejlepší strategické tituly devadesátek", ale existuje, a to je docela zajímavá věc sama o sobě.

Jde o stratégii na nehybné mapě. Ovládáš jednotky — vojáky, střelce, možná tanky, nejsem si úplně jist všemi detaily — a tvůj cíl je porazit soupeře na malých, hustě zastavěných terénech. Něco mezi skirmishem a tahovkou, ale spíš real-time, což znamená, že se věci dějí bez čekání na příkazů. Mapky jsou malinké, jednotky se pohybují pomalu, a celý zážitek působí spíš jako bojová taktika na školiteli než jako pravá hra.

Hraje se to myší, kterou ukazuješ a klikáš. Ovládání je jednoduché — až příliš. Hry z té doby měly často více nápadu, více zpětné vazby, více důvodů pokračovat v hraní. Tady se cítíš, že design skončil tam, kde měl pořádně začít. Jednotky se pohybují mechanicky, nejde vidět, jestli se bojují, nebo si jen postavy kouají poblíž sebe. Zvuky jsou slabé, grafika je spartánská — hrám z roku 1995 lze odpustit, ale to neznamená, že to muselo skončit takto schabě.

The Civil War není hra, kterou by ses vrátil hrát z nostalgie. Neměla dostatek taháku ani v devadesátkách, aby se stala klasikou. Existuje v nějaké záhubě mezi ambicí a výsledkem. Strategické hry té éry měly běžně více osobitosti — Warcraft, Red Alert, i menší tituly měly kouzlo, design, důvod k hraní. Tady se cítíš jak v uživatelském manuálu, kterému chybí hra.

Pokud tě zajímá, jak vypadala průměrná strategie z půlky devadesátek — když se vydavatelé ještě nebáli vydat i skromnější věci — nebo pokud studituješ vývoj žánru, najdeš v ní něco. Ale hrát? Přeskočit to bez výčitek.