Castle of Kroz

Půlnoc, tmavá místnost, blikající DOS prompt a zvuk, který není ani zvuk — spíš šum z reproduktoru. Takto začíná setkání s Castle of Kroz, dungeoncrawlerem, který se svými ASCII postavičkami a jednoduchou logikou mohl být hotov i v roce 1985, ale přesto se v něm dá být unesen.

Jde o klasický průzkumný paragrafs s pohledem shora, kde se potýkáš s chaotickým labyrintem zaplněným tvory a překážkami. Cílem je projít dungeony, sbírat předměty, otevírat dveře a dostávat se postupně hlouběji. Přestože hra nemá příběh v dnešním slova smyslu, má ten pravý středoevropský punková atmosféru — vždyť byla zadarmo distribuována jako shareware a tvůrci se nenamáhali s okázalostí.

Ovládání je přímočaré: pohyb kurzorskými klávesami, interakce jednotlivými chybami. Střety se zvířatky nejsou v reálném čase, spíš se to chová jako tahová strategie, kde se ty a nepřítel střídáte v tazích. To se občas stane příjemně rozpačitým — čeština tu chybí úplně, překlady nejsou potřeba, všechno je symbolem a grafickou logikou. Když ses několik minut lámal hlavu nad tím, co která ikonka znamená, najednou to klikne a začineš si bez instrukcí rozumět.

Castle of Kroz je nejspíš znám především svou tvrdostí a opakovaností. Maze se často cítí jako nesmyslně dlouhé, nepřátelé jsou předvídatelní a snadno z tebe vytírají zdraví. Není tu uvolnění na místě, které bys mohl opustit bez strachu ze ztráty postupu — hra tě nutí být opatrný, anebo zemřít. Právě tohle činí hru fascinující pro ty, které baví staré roguelike s poctivou obtížností.

Dnes je to především zajímavost pro retro nadšence a ty, kdo si chcou osvojit, jak se hrály hry bez záchranných bodů a s jedinou životní šancí. Castle of Kroz v prohlížeči v žádném případě nezačíná jako taháková hra — na první pohled vám připadne posmutno. Až pak, když se pustíte do druhé úrovně a pocítíte ten zvláštní druh frustrace, který nás právě k takovým hrám táhne, pochopíte, proč si ji někdo pamatuje po třiceti letech.