Campaign

Léto 1992, repráky chrlí osmibitové výbuchy a na monitoru se táhne mapa severní Afriky. Campaign od Empire Interactive jsem tehdy vzal do ruky s přesvědčením, že to bude další jednoduchá válečná hříčka. Nebyla.

Jde o tahovou strategii zasazenou do druhé světové války, kde si volíte stranu — spojence nebo Osu — a postupujete přes různá bojiště od Afriky po východní frontu. Hra přistupuje k válce jako ke skutečné logistické noční můře, ne jen k přesunu pěšců po mapě. To byl v roce 1992 poměrně vyhraněný postoj.

Mechaniky jsou tím, co Campaign odlišuje od konkurence. Nestačí posílat tanky dopředu a čekat, co se stane. Musíte zásobovat jednotky palivem a municí, hlídat letecké krytí, organizovat výrobu. Když vám dojde nafta, kolona stojí uprostřed pouště a nepříteli se to zpravidla hodí. Tahové tempo je pomalé, rozhraní je tuhé a dokumentace tehdy rozhodně nebyla volitelná četba. Ale kdo se prokousl, dostal válečnou simulaci s reálnou hloubkou, jaká se na PC v té době moc nenosila.

Co zestárlo dobře: logický základ hry je pevný. Závislost zásobování na vzdálenosti od základen, vliv letectva na pozemní operace — tyhle principy drží dodnes a herní historici by z toho mohli čerpat. Co zestárlo špatně: ovládání je opravdu krkolomné a grafické rozhraní nevybízí k odpuštění. Hráč roku 2024 bez patience a bez ochoty číst si zvyklosti z éry DOS si první půlhodinu bude připadat jako v kanceláři bez popisu práce. To je čestná informace, ne výtka.

Campaign dnes sedne tomu, kdo má rád válečné strategie s důrazem na logistiku a nespouští hry proto, aby je měl za hodinu za sebou. Je to kus herní historie, který ukazuje, kam mířila PC strategie před tím, než přišla vlna přívětivějších titulů v polovině devadesátek. V prohlížeči přes DOSBox ji odehrajete bez instalační frustrace — a to je aspoň jedna překážka méně.