Bloxinies

Když se ti na retro fórech někdo zmíní o Bloxinies, nejspíš to bude ve chvíli, kdy si vybavuje hry, které prostě znal špatně. Takový ten titul, co zákonitě skončil v nějaké kompilaci hundred her na jednom CD, vedle Solitaire a Minesweeper.

Jde o puzzle, kde se skládají kostky — myšlenka starší než Tetris. Barvy, tvary, nějaké skóre. Cíl je jednoduchý: srovnávej bloky stejné barvy, aby zmizely z hrací plochy. Nic převratného, ale v polovině devadesátek to byla standardní zábava. Bloxinies se vydal cestou poměrně přímočaré: plocha se postupně plní, musíš pospíchat, složitost roste.

Hraní je přímé. Myší tažení kostky, prostá fyzika, žádné speciální schopnosti ani bonusy, co by ti pak připadaly jako magické zásahy. Grafika je to, co očekáváš od roku 2013 či starší — jednobarevné tvary na černém pozadí, bez příchuti. Bez atmosféry. Síla hry měla být v tempu, v tom zimu mezi tím, kdy stihneš blok sesunout, a tím, kdy se plocha zaplní. Jenomže ovládání je malinko ospané, a tím pádem zmizí i ten nátlak.

Patrně to byl titul z kategorie svižné zábavy na několik minut, když sis potřeboval uvolnit hlavu od práce. Dnes je to jen kuriózum — dokaz, že ne každá jednoduchá myšlenka vydržela zub času, když jí chyběla ta špetka obsesi, která by tě nutila jít dál.

Pokud si chceš zahrát puzzle z doby, kdy byly zajímavé právě svou jednoduchost, je zde klidně dostupný. Čekej ale lineární zážitek bez překvapení. Najdeš si ho v online sbírkách retro her, případně se s ním potkáš v nějaké DOS emulaci — ideální na padesát sekund nudného čekání v ordinaci.