Blokman

Blokman na Spectru je hra, která ti dnes připadá jako zvláštní experiment. Někdo si řekl: vezmu puzzle, vezmu platformu a spojím to. Výsledek? Maličký chlapík, který musí skákat po padajících blocích a skládat je správně. Na osmibitu docela odvážný nápor.

Jde o mechaniku blízkostí Tetris, jen jinak zabalené. Nesbíráš řadu za řadou, ale musíš fyzicky dosáhnout padajících kusů a rozumně je umísťovat. To zní jednoduše, ale Spectrum s tím sotva si poradil. Grafika je spartánská — barevné obdelníky a postava, která vypadá jako kvádr se nohama. Nic luxusního, ale na obrazovce se to pozná.

Hraje se to na beton. Bloky padají, ty skáčeš, snaží ses vytvořit linkus, aby zmizely. Ale tady není čas se rozmýšlet — má to spádu, pozor na záchrany a chyby tě trestají hned. Ovládání je jednoduché, přesnost při skoku ale vyžaduje cvik. Nemáš pocit, že by ti hra dělala radost; spíš cítíš, jak ti přirůstá tlak.

Dnes je to zkrátka zvláštní kousek, který si nikdo nezapamatoval. Není to spatný nápad na papíře, ale realizace na Spectru ji připravila o dynamiku. Ty teddy populární hry byly ty, co se hladce ovládaly — Manic Miner, Jet Set Willy. Blokman se připomíná jako hm, zajímavá myšlenka, kterou na osmibitu nechtěl nikdo korunovat.

Dnes jí slouží provizorní prohlížeč jako muzeum. Zahrát si ji můžeš, chceš-li zjistit, jak se experimentovalo v době, kdy byl každý obsah vzácný a vývojáři se nebáli se vratit. Není to hraná hra — je to svědectví toho, co se rodilo a padalo v ateliérech nezávislých tvůrců.