Když se v devadesátkách někdo pochlubil, že má třetí díl nějaké série, bylo to na chvíli působivé — a pak ses koukal, jaké to vlastně je. Arcy 2 Part 3 je puzzle platforma z doby, kdy tyhle věci dělali skoro všichni a skoro nikdo z nich nebyl pamatován.
Jde o sidescroller, kde řešíš jednoduché logické úkoly a skáčeš po blocích. Postava se pohybuje vlevo a vpravo, sbíráš předměty, posouváš čtverce, aby sis vytvořil cestu k cíli. Nic to není složité — spíš to byla lineární zábava určená někomu s trpělivostí a nudou. Víc než padesát levelů, každý postavený na stejné formule: vstup, několik překážek, výstup.
Ovládání je přesné, což ocení milovníci klasických platforem. Pixelart je práce svého času — nic moc, ale čitelné. Zvuky z reproduktoru zní jak řezavý bzukot, kterému se nedá vyhýbat. Po pár minutách vyklopíš zvuk a hraješ v tichosti, aby sis zachoval zdravý rozum. Hra samotná není špatná, jen nezajímavá — nešetří se tu důmyslem a se staví spíš na repetici.
Dnes na ní spíš vzpomínáme jako na kuriozitu doby — edici, která existovala, protože se edice dělaly. Nebyla by podstatná, kdyby jí nikdo vůbec nezmínil, ale právě to z ní dělá archiválii typickou pro období, kdy bylo digitální vydavatelství bez hranic a takřka bez kontroly kvality.
Pokud máš nostalzii na padesátileté levelové sbírky bez přemýšlení, nebo když ti chybí přesný sidescroller bez pretenzí a srandů, můžeš ji spustit v DOSboxu nebo online emulátoru. Nic tě to nestojí a trvá to pár minut. Ale nepředpokládej, že se do ní zamiluješ — spíš zjistíš, proč právě tahle hra zůstala tam, kde patří: v archivech modů a emulátorů čekajících na zvědavce.
old