3D Lemmings Winterland

Kdo si myslel, že lemmingům stačí dvě dimenze, mýlil se. Roku 1995 se tihle malí chlápkové vydali do třetího rozměru a jako správní turisté si v Winterlandu hned zapomněli na všechny starý triky. Co ve dvojce vycházelo na jedničku, tady často skončí v tratolišti nebo visí v prostoru jako zavěšená prádla.

3D Lemmings se drží stejného základu — musíš dostat fialové postavičky z bodu A do bodu B a zároveň je dost zabít. Jen teď se pohybuješ v isometrické perspektivě a prostor nabývá nových rozměrů. Úkol zní jednoduše, plnění je záludné. Lemmingové si dělají co chtějí, ty jim jen přiřazuješ role — stavěli, kopali, padáli, letěli — a sveřepě dufáš, aby to nějak klaplo.

Problém je v tom, že přechod do 3D sem nepatřil. Isometrická perspektiva zdánlivě klidně funguje, ale orientace v prostoru vás zas tak moc neusnadní. Lemmingové padají nevčas, protože si jejich trajektorii úplně nemapuješ, ani když znáš jejich rychlost. Kameru si neovládáš, takže se stává, že ti padoun zmizí za krajinou právě ve chvíli, kdy potřebuješ vědět, kam padá. Zimní prostředí je prostě zimní — sníh, ledovce, cyklící se terén — jenže hra to využívá pouze vizuálně. Mechaniky jsou pořád stejné, jen v kostce se scvrknutou přehledností.

Když to vidíš v acím a tehdejší marketingu, vypadá to na průlom. Ve skutečnosti je to cautious experiment, který vyšel napůl. Původní část měla tu výhodu — když se ti cokoliv zvrtlo, věděl jsi proč. Tady musíš odhadovat úhly a hloubky, což pro logickou hru není ideální. Svými lemmingu věříš postupně méně. Zvlášť když se hra vzopírá na přesnosti a ty si nejsi nikdy jistý, jakou přesnost máš.

Dnes na ni koukáš s respektem ke odvaze, ale bez zvlášť velkého zájmu ji hrát. Existují lepší 3D experimenty z té doby a původní Lemmings zvládá to, co měl — logiku — lépe. Ale když tě zajímá, jak se raném devadesátky pokoušely třetí rozměr strkat i tam, kde patřil do důchodu, Winterland je poučný zápisek v historii. Některé věci zkrátka nebyly ještě připravené na svědomí herce.