Xigxag v2007.0602 for DOS

Xigxag je ten typ hry, kterému se prostě nedá tykati — fakt netuš, jestli je to puzzle, abstraktní logika, nebo něco, co si autor vymyslel v 3 v noci. Z doby kolem 2007, kdy už DOS běžel spíš v emulátotech než v reálném životě, a právě proto má chuť něčeho zapomenutého, co se vrací jako dopis s neznámou adresou.

Hra ti bez velkých vysvětlovacích animací nebo tutoriálu předloží hrací plochu. Co se děje, to si musíš postupně zjistit sám — buď přesouváš barvy, či tvary, spojuješ věci, nebo následuješ nějakou skrytou logiku. Není tu velké výprávění ani zápletka, jen prostor a povinnost pochopit jeho pravidla. To zní fajn v teorii, jenže bez návodu nebo alespoň srozumitelné zpětné vazby se snadno octneš v mrákotě, kdy topeš a sveřepě zkoušíš kombinace v naději, že něco bude klik.

Grafika je spartánská — typická DOS estetika, kde barvy drží pohromadě především z nouze, ne z vkusu. Zvuk? Spíš zvuky — minimalistické pípnutí, kterým hra potvrzuje tvé akce. Nic, co by ti lézt do uší, ale také nic, co by tě nakoplo do duše. Ovládání je prosté, mysí nebo klávesnicí se pohnuješ bez problému, takže frustrace nepramení z techniky, ale z nevědomosti, co vlastně máš dělat.

Xigxag je zařízením své doby — posledním dechem hobby programování, kdy si amatéři psali hry a vydávali je bez ohledu na prodejnost nebo hype. To dnes budí zvědavost: co sem mohlo vejít do paměti, jakou logiku si autor myslel, proč si uchoval anonymitu. Hra není skvělá, ale má ten okřídlený nádech něčeho, co se nedělá — něčeho osobního a levého.

Dnes si ji zahraješ, chceš-li na své vině testovat mozek nebo sbíráš retro kuriozity. Najdeš ji v emulátotech nebo archivech DOS her. Neočekávej mistrovství a nevěř, že tě pohltí na týden — ale těch dvacet minut experimentování může být zajímavou jízdou do neznáma, která už se prostě nedělá.