Superkid in Space

Superkid in Space – snad nejmenší hrdina, jaký kdy vzlétl do kosmu na Spektru. Hra, o které dnes skoro nikdo neví, přitom zasluhuje aspoň párkrát zmáčknout tlačítko.

Jde o jednoduchou arcade hru, kde ovládáš malou figurku a střílíš na nepřátele v kosmu. Cíl je klasický – přežít vlny útoku, sbírat co se dá, postoupit dál. Zasazení je minimalistické, ale pro počítač z té doby to byla přiměřená představa budoucnosti: jednobarevný vesmír, jednobarevné nepřátele, ty střílíš tím, co máš. Hra si nevyčínala, věděla, co chce.

Hraní je primitivní, ale tím pádem přímočaré. Pohybuješ se po obrazovce, střílíš nepřátele, vyhýbáš se jejich útoku. Ovládání je jednoduché do té míry, že se po pár minutách stane druhoplánem – mysliš jen na to, kam jít a kdy zmáčknout střelbu. Hra není zrádná, ale ani nezáživná. Je to spíš jako žvýkačka – děláš ji, protože se chceš vidět, jak dlouho vydržíš, ne protože tě fascinuje její hluboká povaha. Na Spektru mělo tohoto typu her desítky, takže Superkid v ničem zvlášť neexceluje.

Nostalgie? Spíš jen stopa. Je to hřiště pro zkušené Spektračníky, kteří si vezou paměť každé malé hry z té doby. Pro ostatní je to kurióza – důkaz, že lidé si mysleli, že si mohou zahrát arcade akci na počítači určeném pro podnikání. Zestárla přesně tak, jak všechny jednoduché hry – není už zajímavá, jen historicky relevantní.

Zahrát si ji dnes stojí za to hlavně z akademického hlediska. V emulátoru Spektra se dostaneš k ní za pár sekund a uvidíš, co si domácí programátoři osmdesátých let představovali pod slovem „hra do vesmíru". Není to výstřední ani hluboké, ale nese v sobě úprimnost těch dob, kdy stačilo, aby něco jednoduše fungovalo a dalo se na to koukat.