Stock Control

Kdo by čekal, že simulace skladiště bude zábavnější než střílečka? Stock Control vás překvapí právě tím, že není střílečka. Na Spectru osmdesátých let se objevily desítky her, kde šlo o skákání, řezání nebo střílení, a pak tu byla tenhle vzpurný titul — puzzle o řízení zásob, kterému se skoro nikdo nesmál.

Jde o management — máte sklad a musíte v něm udržovat pořádek. Zboží přichází, zboží se musí poslat dál, peníze se mají hrníčit. Nic složitějšího, ale na Spectru to bylo něco jako pustit ekonomickou simulaci na osmibitový počítač s pamětí, kterou dnes má jeden malý obrázek. Hrál jsi ne proto, aby ses soustředil na jednu věc, ale protože hra tě nutila myslet v několika vrstvách najednou — kapacita, čas, zisk, ztráta.

Ovládání bylo jednoduché, ale pracné. Kurzorové klávesy, zadávání čísel, nic dramatického. Grafika nevábila — práce se stavěla čistě na hratelnosti. Animace nebyla, zvuk skromný, ale přesně to bylo jádro věci. Hra tě poslala na chvíli pryč z arkád a střílešů a řekla: zkoušej si, jak by ses měl během nepadesáti let v reálu. Není to hra pro relaxaci; je to hra pro lidi, kterých nudí běžné scénáře.

Stock Control stárne zvláštně. Tenkrát to byla zajímavost, dnes je to spíš kuriozita. Nikdo ji neposunul, nenadělal jí sekvely, nezačlenil ji do kánonu pamětihodných Spectrumů. Možná proto, že management games se chytily později, v osmdesátých a devadesátých letech, když už byl Spectrum mrtvý. Tenhle titul zkrátka přišel o chvíli brzy.

Pokud ti v dnešní přehlcené nabídce herních hitů chybí něco klidného a logického, možná Stock Control zafunguje i teď. Nejspíš si ho zahrješ chvíli, pochopíš, oč v tom je, a pak si budeš číst návod k bankovní aplikaci. To ale není vina hry — je to jen důkaz, že se doba změnila víc, než si myslíme.