Shooting Gallery

Někdy stačí puška, cílník a pár minut volného času. Shooting Gallery je přesně taková hra — bez zbytečných okolků, bez příběhu, bez pretenzí. Prostě střílíš na papírové terče, které se objevují na obrazovce, a snaží se tě zmást co nejrychleji, jak to jde.

Jde o klasickou zábavnou arkádu z roku 1990, kdy se takové věci na PC hranicovaly bez sentimentu. Cíl je jednoduchý: trefit cíle dřív, než zmizí nebo tě zavalí svojí počtem. Hra se odehrává v prostředí, které má tu správnou devadesátkovou estetiku — jednoduché sprites, minimální animace, všechno je čisté a srozumitelné. Žádných zbůh, jen střelnice a doba limitovaná tiky na hodinách.

Hraje se to myší nebo joystickem, když máš zrovna nějaký připojený. Palba jde snadno — cílíš, klikáš, padá to. Průhlednost je v tom, že hra se postupně zrychluje a terče se hýbou stále nepředvídátelněji. Chvilku to zvládáš v klidu, pak se to změní v chaos a cítíš se jako v opravdové střelnici, kterou vedl někdo s sebeponižujícím smyslem pro humor. Nic tu neotupuje reflexy ani nezpomaluje přirozený rytmus — prostě tě to postupně rozbije.

Shooting Gallery není hra, kterou bys hrál pět hodin v kuse. Je to spíš věc na deset minut, když se chceš zpotit a pak jít dělat něco lepšího. Její půvab spočívá v čistotě konceptu — arkádní zábava bez vaty, bez tutoriálu, bez zbytečných obrazovek. Střílíš, měříš si čas a zdobíš si highscore na papír vedle monitoru, protože jinak to stejně nikoho nezajímá.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči má smysl jedině z nostalgie nebo z tvrdohlavosti. Moderní browser-games jsou mnohonásobně vychytanější a pohodlnější. Ale právě v tom je kouzlo — Shooting Gallery pořád dýchá tím pravým duchem devadesátek, kdy se hra nemusela omlouvat za to, že je krátká a přímočará. Stojí to na jedné myšlence, tu ústav správně a hotovo.