Russisk Front: Barbarossa

Někdy si stáhneš hru a zjistíš, že jediný důkaz její existence je to, že ti ji právě vrátil emulátor. Russian Front: Barbarossa z roku 1989 je takový tichý bojovník – žádné velké jméno na obalu, žádné fanfáry, jen něco, co se tváří jako strategie o druhé světové válce.

Jde o tahový vojenský simulátor zaměřený na východní frontu. Máš mapu rozdělenu do polí, na nich jednotky – pěchota, tanky, dělostřelba – a cíl je zvládnout konflikt mezi Německem a Sovětským svazem. Hra se odehrává po tazích, ty si rozmisťuješ jednotky, plánuješ útok, soupeř dělá totéž. Bez grafiky z dnešních her, bez filmů v menu, jen text, čísla a gridy.

Ovládání je primitivní a pomalé. Kurzor skáče po mapě, menu jsou hlasité a rozvláčné, každý tah trvá déle, než by měl. Hra není špatně vymyšlená – má taktické hloubky, síla jednotek se počítá, terénem a povětrím se to komplikuje – ale hraje se proti počítači, který není nijak zvlášť chytný. Brzy zjistíš, že jeho taktika je přemítavá a jeho chyby předvídatelné. Iluze náročné bitvy se rozplývá do nudného opakování stejných kroků.

Barbarossa přišla na trh v čase, kdy už existovaly lépe zpracované wargames. Třeba Panzer General přišel jen pár let později a okamžitě ji zametl ze stolu líp vyladěnou mechanikou a příjemnějším designem. Russian Front zůstala v tíši, bez upgradu, bez fandů, bez legacy.

Dnes to není hra, kterou si hraješ, aby byla zábava. Je to spíš archeologický nález – doklad o tom, jak jednoduše se v devadesátkách dalo zabalit strategie a poslat ji do obchodů, aniž by vás čekalo mnoho otázek. Pokud tě baví hrát si s tahovými mapami a dovolíš si na sebe vzít pomalou animaci a slabou AI, můžeš ji zkusit v emulátoru. Ale nejinak.