Rules of Engagement

Rok 1991, na disku zvučí Sound Blaster a já trávím hodiny v editoru, kde nastavuji inteligenci mimozemské rasy na nejnižší možnou hodnotu. Čistě vědecky. Rules of Engagement od Omnitrend Software nebyla hra, kterou bys dohrál za víkend — byla to hra, do které jsi nejdřív strávil víkend tím, než vůbec začneš hrát.

Jde o tahovou vesmírnou strategii zasazenou do sci-fi univerza sdíleného s dalšími hrami Omnitrend. Velíš flotile lodí, plníš mise, řešíš střety s cizími rasami. Klasický materiál pro rok 1991, na papíře nic, co by tě vyrazilo ze židle. Síla téhle hry ale nebyla v příběhu ani v grafice.

Byla v hloubce přizpůsobení. Editoval ses skoro všechno — kapitány lodí, jejich vlastnosti a zázemí, parametry cizích ras včetně jejich agresivity nebo inteligence. Chtěl jsi vesmír, kde jsou Klingoni tupí jako prkno? Nastavíš to. Chtěl jsi kapitána s konkrétním profilem a životopisem? Uděláš ho. Pro část hráčů to byl ráj tvůrce, pro zbytek to bylo jako dostat stavebnici bez obrázku na krabici. Hra ti nedala moc za ruku a dokumentace byla rozsáhlá — což v roce 1991 znamenalo fyzický manuál, který jsi musel skutečně číst.

Soubojový systém pracoval v reálném čase s taktickým pohledem, a to tehdy nebylo samozřejmostí. Ovládání bylo strohé, rozhraní přísně funkční — žádné okrasné prvky, žádná omáčka navíc. Šlo čistě o čísla, vektory a rozhodnutí. Kdo očekával arkádový vesmírný akční titul, narazil. Kdo chtěl simulaci s hloubkou, dostal ji.

Co dnes zestárlo špatně, je vstupní bariéra. Hra nepodá ruku, neukáže tutorial, neprovede tě prvními kroky. Hodíš se do hluboké vody a plaveš, nebo se potopíš. Architektura rozhraní je pro dnešního hráče téměř neprostupná bez toho, aniž by si aspoň zhruba prošel strukturu ovládání. Přizpůsobitelnost, která byla v roce 1991 vzácná a chválená, dnes působí jako práce navíc před samotnou hrou.

Sedne ti, pokud tě baví vesmírné strategie devadesátých let a chceš vidět, jak vypadal žánr v době, kdy se teprve hledal. Nebo pokud tě prostě baví ladit parametry ras a sledovat, co z toho vzejde — to funguje dodnes. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedeš bez větších problémů. Jen si předem přečti aspoň základy ovládání, jinak budeš zírat na prázdnou obrazovku a nevíš proč.