Deze recensie is nog niet vertaald — we tonen het origineel (Čeština).
Když chceš simulovat volejbal na počítači z roku 1988, čekáš spíš animované kostičky na písku než podnikatelský seriózní pokus. Volleyball Simulator je přesně to druhé — a právě proto je zajímavý.

Máš dva týmy, síť mezi nimi, míč a cíl: dostat ho na druhou stranu tak, aby soupeř nestihl. Není to arcade, nejde tu o reflexy. Ide to o taktiku — kam poslat podání, jak zvolit sílu úderu, jak se postavit. Hra tě postaví do role trenéra víc než do role hráče. Vybíráš pozice, nastavuješ zaměření útoku, pozoroveš, jak se to všechno vyvíjí na obrazovce mezi jednoduchými čárami a znaky.
Ovládání je zdlouhavé zprvu. Nabídka po nabídce, volby v textu, kurzor, který skáče, dokud si nezvykneš. Grafika? Minimalistická. Ani ty nejzáludnější bodybuildingové simulátory z téhož roku se jí nevyrovnaly. Ale když se jednou dostaneš do tempa, začne to fungovat. Vidíš logiku. Míč letí po fyzice, kterou hra počítá. Když povedou si záměr, cítíš to. Když selhaneš, víš proč.
Něco jako tenhle Volleyball Simulator se dělal jen málokdy — není na tom vidět marketing, jen inženýrský pokus. Hry se volejbalem nejdou do milionů kopií. Tohle ale mělo svou věrnou skupinu lidí, kterí chápali skalp. Ostatní si řekli, že by si raději zahráli Pacmana, a mají v jistém smyslu pravdu.

Dnes si ji vezmeš, když tě zajímá, jak vypadala simulace, předtím než všichni věřili jen grafice. Nebo když jsi fanda volejbalu a zajímá tě, jak se takové věci řešily v osmdesátkách. Hraje se to v prohlížeči bez problémů. Dělá své. Není to sláva, ale není to ani ztráta času.