Munch

Munch je počítačová hra pro ZX Spectrum, která připadá jako paskvil na Pac-Mana, kterému někdo zapomněl vysvětlit základní pravidla. Hraje se v něm piko-platformě, kde se pohybuješ po jednoduché obrazovce a snaží se sbírat věci, zatímco tě pronásledují různá zvířata nebo obludy. Nic originálního, nic neotřelého — prostě něco mezi snoubením labyrintu a skákáním po plošinách.

Grafika je typicky spektrálská: malé, pixelované postavy, nevábné barvy omezené paletou osmibarvého stroje. Animace pohybu jsou tuhé a mechanické, jako by se postava posouvala spíš teleportací než animací. Zvuky jsou jen kousky, těch hlasitých pípů, které z reproduktoru Spectra vylézaly jak zubní boráky. Fyzika pohybu se řídí své vlastní logikou, která tě třeba překvapí, když si myslíš, že máš schod pod sebou a vlastně nemáš.

Hratelnost se pohybuje někde mezi nudou a frustrací. Ovládání funguje, postavička poslouchá, ale reaktivita je taková, že musíš pamatovat na zpoždění mezi tlakem na klávesu a skutečným pohybem. Úkoly jsou prostinké — sběr ItemX, vyhnutí se nepřátelům, dostani se na cíl — ale jejich řešení není zajímavé. Úrovně se zdají náhodně vytvořené, bez jasného designu. Není tam ten "aha!" moment, co si vezmeš od lepších her té doby.

Munch není hra, kterou by si dnes pamatoval někdo, kdo ji skutečně hrál. Zůstala by v hlubinách Spektra jako tucet dalších zapomenutých pokusů, které se do archivu nedostaly, protože neměly ani minimalní tvůrčí ambici. Ani retro fanoušci ji neromantizují, protože nemá ani prvek historické důležitosti, ani smutný kouzlo outlandu.

Půlhodinová zábava? Ano, pokud hledáš čistě nostalgie za zbytečností. Ale hra, kterou byste měli najít a zahrát si? Ne, jsou tisíce lépe využitých hodin vašeho času, i když mluvíme jen o Spectrech. Munch je případ, kdy bylo lepší, aby hra zůstala zapomenutá — a já ji rád nechám v tom klidném zapomnění.