The Miser's House

Když si na začátku osmdesátek zaměříš kursor na soubor nazvaný Miser's House a stiskneš Enter, čeká tě jednoduché puzzle s ambicí, která převyšuje grafické možnosti tehdejšího PC. Tvým cílem je projít domem plným jednoduchých logických úkolů a dostat se ven — nebo spíš najít cestu k bohatství, které tam někde schované zbývá.

Hra funguje jako textové dobrodružství s minimalistickým přístupem, kdy čteš stav místnosti a zadáváš příkazy, co chceš dělat. Nejde o žádnou literární sandbox, ale o sérii místností, každá s jedním jasným problémem, který musíš vyřešit. Vezmi si věci, které vidíš, zkombinuj je, zkus je na něco použít. Je to staromódní a dost primitívní na to, aby ti to trvalo více než pár minut, dokonce i když máš hloupější den.

Co v tom údajně mělo být zajímavého? Název napovídá něco o chamtivosti a penězích, ale detaily se v dostupných zdrojích ztrácejí. Mechanika je primitívní, grafika (pokud vůbec je) téměř neexistuje. Pokud to byla edukativní hra pro děti nebo text adventure pro velmi trpělivé hráče, dnes se na ni kouká jako na kuriozitu, která si nikým neviběr návštěvy z doby, kdy v počítačích sedělo hlavně odvahu a málo elegance.

Miser's House visí někde mezi být hrou a bytí interaktivním cvičením. Není to špatně, jen je to nezajímavě nula bodů zajímavostí. Hra bez image, bez atmosféry, bez příběhu, který by tě drhnul dál, než než riskuješ frustraci z nejasných pokynů.

Pokud máš zálibu v archeologii počítačových her a chceš vidět, jak velmi jednoduché bylo to, co se prodávalo v padesátých řadách, Miser's House ji bez ostychu spustíš. Na cokoliv jiného se není kam koukat. I v té chvíli, kdy simulátor se staví do pozice zajímavé záhady, zbývá ti jen pocit, že se máš co dělat s hrou, která rozhodně není skvělá, jen nudná.