M.C. Kids

Skočit do světa s klaunem v červených botách a sbírat magické klobouky — to by měl být nápad na zábavu. McDonald's se pokoušel zaujmout děti skrz plošinovku, která měla být jejich exkluzivní zážitek. V roce 1992 to nevypadalo na nic zvláštního, a upřímně, zůstalo to tak dodnes.

M.C. Kids je klasická plošinovka s jednoduchým cílem: projít úrovně, vyhnout se překážkám a sbírat předměty. Máš několik světů, každý s vlastní tématikou, a postupuješ dopředu jako v každé podobné hře toho období. Ronald McDonald se pohybuje po obrazovce, skáče na platformy a hledá kouzelné klobouky. Nic senzačního, nic, co by se vymykalo šablonám, jež už v tu dobu táhly desítky titulů.

Ovládání je přímočaré — skoky, pohyb, sběr věcí. Grafika odkazuje na devadesátky bez sebemenších pretenzí na originalitu. Humorné to není, napínavé taky ne. Hra prostě existuje jako tržní účinek, nikoliv jako hra, kterou by si tě zapamatoval. Fyzika skoků je taková, jakou bys čekal od počítače z té doby — občas nepředvídavá, občas frustrující, když si nejsi jistý, kam přesně skočit.

Co na ní bylo zajímavého v devadesátkách? Asi jen to, že měla oficiální licenci. Už tehdy existovaly desítky lepších plošinovek — Sonic series, Mega Man, dokonce i méně slavné indie tituly nabízely více vynalézavosti. M.C. Kids byla spíš reklamní materiál než hra, která by stála za svůj čas.

Dnes? Pokud máš chuť na retroretro zážitek a zajímá tě, jak vypadala propagační hra z počátku devadesátek, může být zajímavá. V prohlížeči se hraje bez problémů, což je víc, než se dá říct o její zábavnosti. Není to špatná hra — je to prostě hra bez duše, kterou si zahraješ dvacet minut a pak zapomeneš.