Tommy's Trivia

Otázka zní jednoduše: co když bys měl doma počítač a chtěl bys si zasoutěžit bez herny a bez TV? V roce 1987 byla odpověď Thompson-DOS edice pojmenovaná Tommy's Trivia, kterou někdo naštval natolik, že ji nastrčil do diskety a pustil ji do světa. Hra dělá přesně to, co slibuje — ptá se ti otázek.

Jedná se o klasickou kvízovku v příkazové řádce. Text na černém pozadí, bílý font, menu ovládané čísly a psaním odpovědí. Zaměřuje se na všeobecné vědomosti — historie, geografie, věda, sport, rozptýlení. Kategorií není mnoho, otázek taky ne, co tě ale překvapí, je, že některé jsou docela těžké. Nejde tu o hloupé střelování typu „kolika prvků je v periodické tabulce", ale o fakta, která vyžadují přiměřenou znalost.

Hraní je nudné, ale v devadesátkách to byla realita. Načteš hru, vyber kategorii, čteš otázku, napíšeš odpověď. Kontrola není nijak chytrá — musíš trefit přesné znění, ani ne tolik, ale přesný tvar. Chyba v časopise a je ti odejmuta odpověď. Bodování probíhá rychle, hra tě nenutí ke zbytečným klikům. Takovéhle věci byly v tehdejší domácí výpočetní technice běžné — ne proto, že by Design elegantní, ale proto, že alternativ nebyla.

Co ji drží nad vodou, je právě to, že ji nikdo nesl příliš vážně. Nejde o grafiku, nejde o atmosféru — jde o to, že tvůj mozek se má co dělat. V éře, kdy byla počítačová hra synonymem pro hernu a arkádu, byly tyto edukativní títuly vzácné a pro nerd-domácnosti vzácně cenné. Tommy's Trivia není mistrovská hra, ale jako nástroj na zábavu na dlouhý zimní večer bývala účinná.

Zestárla kruté. Interface je dnes utrpením, pět otázek a je vybaveno. Lepší je dnes cokoliv online, ať už web nebo mobil. Herní emulátory ji drží naživu spíš jako kuriozitu — důkaz, že počítače jsme měli i na to. Dnes ji zkusíš v prohlížeči v DOSBoxu a zvědavostí, ale vážně si ji nebudou hrát ani nadšenci. Patří spíš do archivu těch Let's Play videí, kde si ji někdo pustí a řekne: no vidíš, takhle to bylo.