SPOC the Chess Master

Šachy proti počítači — klasika, která byla na začátku osmdesátek ještě považovaná za magie. SPOC the Chess Master ti nabídl právě tohle: desku, figurky a soupeře, který neměl selhání, jen někdy tvrdší nebo měkší hru. Na PC to byla věc, kterou si lidi ukazovali jako důkaz, že počítač ovládá i intelektuální hry.

Jde o program pro hraní šachů — nic víc, nic míň. Tebou se pohybují bílé figurky, počítač hraje černé. Vidíš desku zdola, pole jsou prostě označená, na obrazovce se rajcuje, jaký je stav partie. Cíl je stejný jako vždycky: dát mat. Program měl víc úrovní obtížnosti, takže ses mohl pokoušet o victory i když ses hrál šachy, nebo si jen tak pohrál bez větší ambice.

Ovládání bylo primitvní, ale fungující — zadáš tah v algebraické notaci nebo ukazuješ kam táhneš, a počítač to přijme nebo ti řekne, že není legální. Grafika nebyla doutavka, figurky se rajcují na černé ploše a to je všechno. Ale to se od šachového programu nečekalo — čekal se správný oponent. SPOC v tom zvládal svou dobu, hrál někdy chytře, někdy i zbytečně agresivně, ale vždycky podle stejných pravidel jako ty.

Pamatovat si jsi si ji z doby, kdy bylo hraní proti počítači v šachách jako koukání do budoucnosti — tady máš inteligentn... nebo aspoň věrohodně mechanický souboj. Dnes už existují silnější motory na mobilech, ale v historii počítačových šachů měla obdobná díla své místo. Nejde o grafický zázrak, spíš o důkaz, že byl počítač schopný něco mezi zábavou a soutěží nabídnout.

Dnes si ji zahraješ pokud chceš cítit atmosféru raných osmdesátek a zároveň se chceš trochu prosloveč hlavou. Je to jako koukat na černobílou fotografii — bez lesku, ale s autenticitou. Pokud tě bavily šachy a miluješ retro, je tu co obje to v jednom.