Hra si myslí, že je hororem. Ve skutečnosti je to nudná procházka tmavými místnostmi, kde se snaží vyděsit postachovým rytmem a zvuky, které zní jako když někdo silou táhne židli po parketu. Last Half of Darkness II z roku 1992 není nic víc než zbytečné pokračování, které zůstalo pozapomenuto a má na to pádný důvod.

Jde o adventuru z pohledu první osoby, kterou vydala nějaká neznámá pozádobí společnost přímo na DOS. Pohybuješ se po herně, kterou pronásledují nějaké temné existencí — aspoň je to tak myšleno. Tvým jediným cílem je přežít a najít cestu ven. Nic víc, nic míň. Bez vyprávění, bez kontextu, jen ty a tma.
Mechaniky jsou primitivní. Klikáš na obrazovku, pohybuješ se předem určenými cestami, občas se něco zatřepe a vydá zvuk jako rozbitý alarm. Ovládání je ztuhlé, animace vypadají, jako by je animátor dělal při migréně, a atmosféra se po pěti minutách mění v monotónní trpění. Hra tě neoplývá vůbec ničím — ne hádankami, ne interakcí, jen povinným tápáním v temnotu s vizuálním pojetím, které by mohlo být strašidelné, kdyby nebyla tak šedivě nudná.
V devadesátkách to bylo pokunem — spoustu adventur z první osoby mělo stejný problém: byly méně hra, víc průchod. Last Half of Darkness II se v těchto číhách neuděržel a zapomněl se s ním. Dnes si jej zahrát znamená strávit půl hodiny v rukou něčeho, co ani neví, co by s tebou mělo dělat. Grafika se ani zdaleka nedostává na úroveň věrohodnosti, zvuky jsou dráždivé a hra jaksi trvá, aniž by něco dělala.
Když se dnes rozhodneš tuto hru vyzkoušet v prohlížeči, čeká tě spíše lekce o tom, co se nemělo dělat v herním průmyslu, ne příjemný retro zážitek. Pokud hledáš atmosférický kousek z doby DOS, existují lepší volby — Alone in the Dark, Hell nebo i samotná System Shock vás nepůjdou kousat nudou jako toto.