Conquered Kingdoms

Když si v devadesátkách koupeš disk s nápisem „Conquered Kingdoms" a nic víc ti o něm není známo, čekáš možná nějakou strategickou grandu. Místo toho se ocitneš u pomalého, tmavého turn-based řeči se zbytečně komplikovaným ovládáním a grafikou, která vypadá, jako by ji někdo kreslil v temné místnosti a nikdo to nikdy nekontroloval.

Jde o jednoduchý strategický simulátor, kde máš za úkol stavět království a rozšiřovat jeho hranice. Potkáš se tu s prvky budování městských center, výroby jednotek a diplomacie s počítačovými soupeři. Základní ideou není nic špatného — středověkých strategií nikdy není dost. Problém je v provedení.

Hra se hraje v tahu a během tahu musíš proklikat hmotou tlačítek a menu, kde si člověk nikdy není úplně jistý, co právě dělá. Jednotky se pohybují, ale pomalejší tempo nedělá strategii zajímavější — spíš frustrující. Grafika z preistorických časů early DOS éry nechává hráče v nejasnostech, co se na mapě vlastně děje. Zvuky jsou spíš absence zvuku. Cítíš, že hra byla vydána bez řádného testování nebo finálního leštění.

Dnes si ji vzpomínat nekdo nebude. Zatímco v roce 1992 se objevily hry jako Civilization II nebo StarCraft, které položily základy moderní strategie, Conquered Kingdoms se zatoulal někam na okraj diskotéky a zůstal tam zapomenut. Možná byla natolik neznámá, že ani legendy o ní nežijí.

Pokud miluješ retro strategie a nejsi na nic krásný, můžeš ji zkoušet skrze emulátor. Čekej ale spíš okusení nápravy, kterou čas nikdy nepřinesl. Je to spíš kuriozita do sbírky neznámých doslů, kterými se DOS zabydloval, než skrytý klenotec.