Battlestorm

Věděl jsem, že je to blbost, ale kliknul jsem na ni. Battlestorm z roku 1990 slibuje akci, což na MS-DOSu znamenalo buď arcade střílečku, nebo něco, co se snaží být hrou a skončilo jako technická chyba s menu.

Jde o single-screen střílečku v duchu těch nejjednodušších — pohybuješ se po obrazovce, střílíš na nepřátele, sbíráš power-upy a přežíváš. Svět je značně pixelovaný, barvy jsou tři nebo čtyři na obrazovce najednou. Myšlenka je tak stará jako samotná počítačová hra — choď a střílej. Nejde tu o strategii nebo plížení. Je to poctivý spam klikání a posunů klávesami.

Ale právě tady se rozcházíme. Ovládání reaguje s latencí, kterou cítíš hned v prvních sekundách. Protivníci se pohybují v předvídatelných vzorcích, což by bylo v pořádku, ale jejich počet a kadence střelby se někdy jeví náhodně. Střelba je jednolitá — žádné rozdíly mezi zbraněmi, žádné taktické rozhodnutí. Jdeš vpřed, střílíš, čekáš, až něco umře. Úrovně se opakují, design levelů je nudný.

Battlestorm je příkladem hry, která v roce 1990 nikoho neválcovala. Existuje ta bezpečná kategorie her, které se snaží být něčím středním — ne hardcore arcade, ale ani casual. Skončily v zapomnění právem. Zvuk drsný jako smirek, hudba jako šum ventilátoru.

Dnes ji zahraješ v prohlížeči ze zvědavosti, ne ze záliby. Ukáže ti, jak vypadala hra, kterou si nikdo nepamatuje a kterou taky nikdo pamatovat nemusí. Je to archeologická návštěva, ne zábava. Když hledáš akci z devadesátek, sáhni po čemkoliv jiném.