Infy+

Infinity — právě to jméno řekne víc než půl hodiny čtení manuálu. Infy+ je puzzlovka na ZX Spectrumu, která si s tebou hraje jako kočka s myší, a ty máš smůlu být tou myší. Vlastně ani nevíš, jestli řešíš logiku, nebo jen náhodně klikáš a doufáš, že se něco stane.

Hra ti dá hrací plán plný čtverců, kde se něco děje — předměty, překážky, situace, které potřebuješ protnout určitým způsobem. Cíl je jasný až na to, že cesta k němu není. Hraje se na Spectrumu, což znamená ostrá barevnost, která ti do chvíle bolí oči, ale pak už ji ani nevnímáš — prostě se díváš. Ovládání je minimalistické, protože jiné možnosti prostě nejsou.

To, co dělá Infy+ zajímavou, je právě ona zákeřnost. Nejde o reflexní schopnosti nebo sílu prstů — jde o to pochopit logiku světa, který ti tvůrce vystavěl. Chvíli se motáš bez smyslu, pak něco praskne a vidíš strukturu. Pak zase ne. Hra tě občas podrazí tím, že řešení je jednodušší, než čekaš, a jindy ti bere půl hodiny pochopení, že jsi měl jít úplně jinam.

Na Spectrumu bylo spoustu podobně zamotaných věcí, ale Infy+ si drží specifickou atmosféru — není to adrenalin, není to akcí nabité. Je to spíš tichý dialog mezi tebou a hrou, kde hra mluví jen znaky a barvami. Dnes vypadá jako pouhá sbírka čtverečků, ale to je přesně to, co z ní dělá čistou. Žádný zvuk na podporu, žádné cutscény, žádná vysvětlování. Prostě řeš.

Kdo si ji vezme dnes? Spíš ten, co chce zažít, jak se hrálo v osmdesátkách, kdy grafika nebyla Show, ale nástroj. Infy+ se v prohlížeči poběží bez problémů, a kdyby sis ji hrál bez emocí, stejně by tě chytla právě tou tichostí a minimálností. Není to hra pro rychlý kick, je to hra pro chvíli soustředění. Spectrum era na to měla čas.