Geometrix 2.0

Že někdo vůbec mohl navrhnout hru, kde střílíš barevné kostky na barevné kostky a čekáš, až ti zmizí ze scény. A že to někdo v devadesátkách opravdu udělal. Geometrix 2.0 je přesně taková věc.

Jde o skládačku v duchu Tetrisu nebo Puyo Puyo, kde padají geometrické tvary a ty je orientuješ tak, aby se spojily s ostatními stejné barvy a zmizely. Hraji se to na MS-DOSu, grafika je prostá, zvuk minimální, cíl jasný: zaplnit si obrazovku co nejdéle a sbírat body. Nic extra, nic složitého, čistá mechanika bez zbytečného přibarvování.

Ovládání je jednoduché a reaguje bez zpoždění, což je u skládaček klíčové. Rychlost, s jakou padají kusy, se zvyšuje s postupem, a přesně v tu chvíli si uvědomíš, že to není tak nudné, jak vypadá. Když si zvykneš na rytmus, začne ti jít a čas nějak ubíhá. Není to nijak revolučník, ale má svoji přímočarou sílu.

Geometrix 2.0 patří do kategorie her, na které se vzpomenete spíš náhodou než na povel. Nebyla hit, neměla fanoušky, zmizela v záplávě identických klónů. Jako sedmdesát procent software z té doby, kterého se vyrábělo habaděj bez kontroly kvality. Zestárla solidně, protože skládačky zestárnou nejlépe z všech — pravidla se nemění.

Dnes si ji zahraji jen ten, koho baví architektura devadesátého PC gamingu nebo koho chce chvíli zabavit něco bez pretenzí. V prohlížeči to běží bez problémů, ani to není nikam vykopnout. Když se nudit, dá se na to kouknout jako na digitální relikvii — důkaz, že tenkrát se dělaly věci i proto, že se prostě daly udělat.