Skweek

Panika v pasti. Jsi malé zvířátko v bludišti, které se postupně plní vodou, a musíš stihnout utéct dřív, než tě dožene. Skweek z roku 1989 stojí na jednoduché premise, která nese celou hru — a překvapivě dobře funguje.

Jde o arkádové puzzle s prvky práce s časem. Pohybuješ se po mřížkovém labyrintu, sbíráš předměty a odemykáš dveře, aby ses dostal k východu. Voda stoupá v pravidelných intervalech, takže nemáš čas se rozhlížet. V prvních úrovních máš prostoru dost, později ti zbude jen těsná cesta, kterou musíš projít přesně včas. Ovládání je přímočaré — kurzorové klávesy a potvrzení — a hitboxy jsou korektní, takže když si myslíš, že jsi prošel otvorem, opravdu jsi jím prošel.

To nejlepší přijde, když se tě voda chystá chytit a ty vidíš volné místo pár políček vedle. Srdce ti tluče, prsty lítají po klávesách. Není tu nic hrozivého, jde jen o čas a soustředění, ale právě ta jednoduchost je kouzelná. Hra tě tlačí vpřed bez zbytečných řečí.

Na konci osmdesátých let to byl svěží nápad — puzzle, které se neřeší logickou cestou, ale reakcí pod tlakem. Grafika je mizerná, zvuk spíš chybí, ale nic z toho hra nepotřebuje. Jednak proto, že na tomhle hardwaru bylo těžké udělat cokoli lepšího, jednak proto, že veškerou energii soustředí na to, aby ti voda pořád šlapala na paty.

Dnes je to spíš kuriozita. Pár minut hraní ukáže, jak lidé hráli v době, kdy stačilo prosté napětí. Není to překvapení ani objevná hra, spíš pěkný kousek retro logiky. Pokud jsi fanda té doby, stojí to za pokus — a zabere to půl hodiny.