Rich

Aby člověk měl milión, musí si nejdřív vydělat prvních sto tisíc. Rich z roku 1991 tuhle moudrost zná dobře a bez sentimentu ti ji vrátí do ksichtu pokaždé, když si myslíš, že hra půjde snadno.

Jde o textovou simulaci, kde se snažíš z ničeho vybudovat imperialisten. Máš dům, zaměstnání, bankovní účet — a chudá výchozí pozice. Herní smyčka je prostá: pracuješ, prodáváš věci, kupuješ další věci, investuješ do nemovitostí. Vše se hraje přes menu a čísla. Není tu žádná grafika, jen text na černém pozadí. Je to čistý středoevropský neoliberalismus ještě předtím, než měl název.

Hraje se to spíš jako řešení puzzle než jako zábava. Počítáš si v hlavě, kolik peněz do čeho vhodit, aby se to vrátilo s úrokem. Bankovní úvěr s podmínkami. Hypotéka. Nájemníci, kteří ti občas neplatí. Nemovitosti, které se znehodnocují nebo zdražují podle nějakých pravidel, která hra prozradí jen postupně. Není to složité, spíš zdlouhavé — čekat, až si počítač spočítá, co se stalo za měsíc. Potkáš občas náhodné události (havárie, tržní pády), ale není jich moc. Hra má minimálně barev a maximálně čísel.

Rich nikdy nebyl hit. Byla to jedna z těch her, co si řekly, že se ekonomika hraje jako křížovka, a měly pravdu, akorát to není zábava pro 99 procent hráčů. Na začátku devadesátek, kdy Sierra a LucasArts dělaly adventure a Doom měnil svět, tuhle textovou simulaci obcházeli dálkou. Dneska je zajímavá spíš jako kuriozita — důkaz, že nuda a teorie o optimalizaci peněžních toků jsou vlastně staré jako osobní počítač.

Pokud tě fascinují finanční simulace a máš rád dlouhé matematické počítání bez grafické lahůdky, Rich si možná zahrát stojí. V prohlížeči to zvládneš za hodinu, pak víš, co to je. Ostatním doporučuju spíš Dope Wars nebo Capitalism — to jsou alespoň o něco živější.