Ramses

Egyptský architekt, kterému se pletou věci v hlavě — to byla moje první myšlenka při spuštění Ramsese. Hra tě postaví do role stavitele antických chrámů a měst, kde se hlavně zabýváš detaily a logistikou. Rok 1994, doba, kdy se počítačové strategie teprve učily chápat třetí rozměr, což Ramses řeší pohledem zepředu a shora zároveň.

Jde o stavební strategii s prvky pečlivého plánování. Máš pevný terén, síť polí, a musíš postavit chrám, zajistit zásobování vodou a jídlem a sehnat dostatek dělníků. Cíl je prostý — vztyčit skvost architektury podle zadaných parametrů a v určitém čase. Egyptská mytologie poskytuje pěkný kabátek, ale pod tím je čistá logistika: postavit cestu do těžby, cestu k polím, rozpočítat pracovní sílu tak, aby nikdo nezahálel.

Hra není nijak intuitivní. Ovládání je těžkopádné, menu matoucí, a neviditelná pravidla způsobují, že první hodiny strávíš tím, že tápeš a zkoušíš. Jsou situace, kdy si nejsi jistý, proč ti pracovníci nejdou na určité místo nebo proč se chrám nedostavuje. Hraní připadá spíš jako nudné řešení rébusu než jako zábavná strategie. Není tu žádný čas na klidné experimentování — jen tlak, okna a zvuková signalizace.

V druhé polovině devadesátek měl Ramses ambici konkurovat Caesaru či jiným stavitelům měst, ale zapadl. Paměť na něj zůstala hlavně u těch, kdo se v každé misi trápili znovu a znovu. Ve skutečnosti jde o důkladně navržený, ale bolestně pomalý zážitek, kde je zábava podřízena správnému řešení.

Dnes v prohlížeči (přes DOSBox) funguje bez problémů. Pokud máš rád hlavolamy, u nichž se čeká na počítač a čtou se manuály, Ramses ti může poskytnout tiché, soustředěné večery. Není to hra, která by tě chytila za srdce — je to kříž, který si vezmeš na bedra dobrovolně, a pak si říkáš, proč.