Sam Spade

Textová dobrodružství jsou jedinou věcí, co se na peců z osmdesátek skutečně táhlo — a Sam Spade z roku 1985 je typický zástupce toho období, kdy se hra skoro koprčila za pár kilobajtů kódu. Jsi detektiv, který řeší případy v noir prostředí, a tvůj nástroj je klávesnice. Nic víc. Nic míň.

Hra se odehrává v New Yorku propojeném skrz textové příkazy. Čtu si místnosti, mluvím s postavami, sbírám indicii. Není zde žádné grafiky, kterou bych se mohl pokoušet koukat — všechno si musím představit na základě chladných popisů. Příkazy jsou jednoduché, starý anglický IF styl. Jdi sem, vezmi to, promluv si s někým. Hra na každý krok čeká a čeká, až ti dojde, co má být dál.

Mechaniky jsou přímočaré jako cibule. Procházíš místnosti, luštíš jednoduchý příběh, když se zasekneme, musím vyzkoušet všechny logicky myslitelné příkazy. Někdy funguje, někdy hra tupě obejde. Nema tu žádného sofistikovaného parseru — prostě „vezmi klíč", „jdi na ulici". Hraní se protahuje, zejména když si nejsem jistý, co hra od mě chce. Dialog si můžeš představit ze slov jako z rozhlasu: detektiv je tvrdý chlap, kterého nezajímá nic mimo případ. Ostatní postavy? Nic než hlas bez tváře.

Padesát let poté si uvědomím, proč se na tato dobrodružství kouká s nostalgiou, i když jsou dnes nepřístupná. Představivost čtenáře si prochází sám. Nic ti neříká, co má cítit, jaké je počasí, jaký je výraz v oku tý ženy. Ty si to musíš domalovat. To je síla, kterou ztrácejí všechny později vydané grafické detektivky.

Dnes si Sam Spade zahraješ hlavně jako experiment — chcete-li pocítit, jak se hraní zrodilo. Není to zábava, kterou bys si pustil místo seriálu. Je to ale dokumentární záznam o tom, jak jednoduchá byla představa hry pro tvůrce. Hraje se v prohlížeči přes IF archiv, a právě ta prostota ti připomene, proč měla tato era svou čest.