Phylox

Tuhle věc jsem v devadesátkách viděl jen párkrát a pokaždé jsem si říkal, že to vypadá jako chyba při kompilaci. Phylox je zmatený kousek softwaru, který se vznáší gdjesi mezi puzzle-platformou a explorací, a nikdo z autorit zjevně netušil, do kterého rohu jej strčit.

Ovládáš malého bílého tvora, který se pohybuje po ekranu plném geometrických útvarů a barevných bloků. Cíl není jasný ihned — musíš něco sesbírat, někam se dostat nebo vyřešit prostředí, které jako by samo o sobě nemělo řadu. Grafika je minimalistická do té míry, že se kouknout bolí — postavičky a terén jsou čáry a obdélníky v barvách, jaké člověk vidí ve fázi, kdy monitor teprve výbuchuje. Zvuk existuje, ale rozhodně ho neusnášíš dlouho.

Hraje se to cítím rukou — pohyb je pomaleší, někdy se máš pocit, že hra čeká na tvůj příkaz, někdy zase že mu nerozumí. Objekty se chovat podle zvláštních pravidel, která hra nikdy nevysvětlí. Jsi sám a neexistuje tutoriál ani návod, jen stiskneš klávesy a pozorně koukaš, co se stane. Občas něco vyřešíš, občas se to sesype a začneš znova. Je to frustrující a nudné zároveň.

Phylox je typická DOS věc z doby, kdy lidé zkusili dát věci do počítače jen proto, že to bylo možné. Hra se vůbec nedrží paměti jako nostagie — spíš jako memento: aby existovaly opravdu divoké věci, nemusejí být zajímavé. Mechaniky nemají smysl, prostředí je nehostinné a hrála by ji asi jen někdo, kdo si ji našel v nějakém abandonware archivu a měl chuť na trest.

Dnes je to kuriozita čistě historického rázu. Pokud si chceš ověřit, jak divně se programovalo v raných devadesátkách a jak málo tomu bylo třeba vysvětlit, aby to lidi přesto zkoušeli — zde máš důkaz. Všem ostatním: raději vynech.