Paul's First Journey

Když se ti při čtení názvu Paul's First Journey vybaví obrázek chlápka, co se vydává světem plným překvapení, spletl sis to. Jde o edukativní hru pro děti z roku 1992, kterou si patrně nikdo moc nepamatuje. A důvod je prostý — byla to poměrně nevýrazná učebnice v grafickém kabátu, která se snažila vzdělávat skrz zábavu, ale spíš jí ta zábava chyběla.

Paul se pohybuje po obrazovce plné úkolů, her a interaktivních prvků určených zejména pro mladší školáky. Nešlo tu ani tak o rozvoj logiky, jako spíš o sbírání faktů. Cíl byl banální: když dítě odpoví správně, sbírá body a postupuje dál. Klikáš tady, když si myslíš, že víš, a čekáš, jestli to bylo správně.

Ovládání bylo jednoduché až primitivní, což ale v edukativních hrách devadesátek nebyl problém, naopak. Klikáš myší a střídáš obrazovky, čteš texty, které ti někdy přečte i hlas. Grafika — prostě řečeno — vypadala, jako by ji kreslilo dítě v Paintu. Ne že by byla příjemně retro, spíš nudná a bez osobitosti. Zvuk? Skoro žádný zážitek, což v tu dobu bylo u edukativního softwaru skoro pravidlem.

V devadesátkách se podobným hrám věřilo, že děti baví. Ve skutečnosti děti spíš nudily, zatímco rodiče je kupovali v důvěře, že se jejich potomci učí. Paul's First Journey je právě taková hra — poctivý pokus, beznadějný výsledek. Nezanechala ani trvalou stopu v paměti komunity.

Dnes si ji zahrát příliš důvod není. Není to tak špatně napsané nebo rozbité jako některé další edukativní hry té éry, ale zároveň to nemá nic, co by ji zvedlo nad průměr. Pokud máš děti a chceš jim ukázat, jak vypadala výuka na počítači roku 1992, máš lepší volby. Tady půjde jen o smutnou vzpomínku, jak málo stačilo na prodej.