Le Professeur a disparu

Profesor je pryč a nikdo neví kde. Tohle není začátek detektivky — je to začátek staré francouzské adventury z roku 2005, kterou si dnes málokdo pamatuje. Le Professeur a disparu patří do kategorie těch her, které se rodily ve chvíli, kdy se zdálo, že klasické point-and-click příběhy už nikdo nechce.

Jedná se o logickou puzzle-adventuru, která tě válcuje nároky na soustředění. Jsi v kampusu, máš seznam lidí, které máš vyslechnout, a čtyři dny na to, aby ses propracoval k odpovědi. Hra nebourá scénu ani nevede bombastické řeči — jen ti dá místnosti, objekty a řeč. Cíl je jasný: najít profesora a zjistit, co se stalo. Cesta k tomu vede přes rozhovory a sbírání faktů, jako bys vyplňoval formulář pro policii.

Hraní je stereotypní — vezmeš si věc, dáš ji někomu, dostaneš informaci a posouváš se dál. Není tu žádný skřípot, žádná zloba na ovládání. Všechno funguje tak, jak bys od DOS hry čekal. Problém je však v tom, že hra není příliš intuitivní — některé hádanky mají logiku jen samy pro sebe, a tak je to chvílemi frustrující. Nejsi si jistý, co vlastně máš dělat, a dialogy s postavami nejsou zrovna zábavné. Zvuk je minimální, grafika funguje, ale charisma tam není.

Z dnešní perspektivy si Le Professeur a disparu pamatujeme spíš jako kuriozitu — pokus, který fungoval správně, ale bez geniality. Byla to hra pro lidi, kteří chtěli myslet, ne koukat na cutscény. Dnes se zdá zastaralá spíš proto, že její logika není dostatečně jasná a hra si nebere čas na to, aby tě do příběhu vtáhla.

Zahrát si ji dnes v emulátoru má smysl, jen když máš čas a trpělivost. Není to nezapomenutelné, ale je to jako starý kriminálek bez nárazu — funguje, jen je to trochu nuda.