The Encroaching Gloom

Věříš tomu, že ti počítač může vytvořit atmosféru, která ti leze pod kůži bez jediného obrázku? The Encroaching Gloom to dokáže. Jde o textovou adventuru z roku 2018, kterou vytvořil někdo, komu šlo především o pocit, ne o grafiku.

Hra tě vrhne do temné, neurčité situace. Nejsi si jistý, kde ses ocitl, co se ti stalo, proč je všude tma. Pohybuješ se po místnostech popsaných chudě a účelně — není tu poetika, jen holá skutečnost. Okolí se zvolna stahuje, detaily se ztrácejí, věci se zhoršují. Má to strukturu eseje o špíně a úzkosti promíchané s mechanikou staré textovky. Můžeš si čtení zpomalit, zastavit, vrátit se. Nikdo tě nežene.

Hraní spočívá ve čtení a malých rozhodnutích. Netlačí tě akce ani logické hlavolamy. Místo toho se cítíš v pasti a nevíš proč. Texty tě neoslovují jako úkoly, ale jako věci, kterých si všímáš. Někdy tě hra nechá vrátit se a zkusit to jinak, někdy tě jen nechá plavat. Ovládání je věc druhořadá — jde o to, aby sis to přečetl a aby se tě to dotklo.

The Encroaching Gloom patří k těm kusům, které se nedělají proto, aby si je zahrálo tisíc lidí. Vznikla proto, aby vystihla konkrétní pocit. V osmdesátkách a devadesátkách bylo podobných experimentů kolem textovek víc, ale tohle je z doby, kdy už autor věděl, že další Zork nikdo neudělá. Jde mu čistě o to nejdůležitější.

Dnes je docela odvážné tvrdit, že textová hra bez grafiky a bez spěchu stojí za čas. Ale právě proto si ji zahraješ. Není to zábava v klasickém smyslu. Je to něco, co se ti na chvíli přilepí a nepustí tě.