Doombase

Když se na Spectru objevila hra s názvem Doombase, asi pár lidí očekávalo něco víc než jednoduchou střílečku v černobílých blocích. A přesně tohle je: střílečka na několika málo levelech, kde jsi sám proti vlnám nepřátel a musíš se bez okolků bránit nebo útočit.

Jde o jednoduchou akční hru, kde ovládáš postavu na statické nebo částečně scrollující obrazovce a střílíš nepřátel, kteří se na tebe valí zleva a zprava. Hra si neklade ambice na příběh — jsi tu proto, abys zabíjel a přežil. Mechanika je přímá: pohyb, střelba, načasování. Nic složitého, ale právě v té jednoduchosti spočívá její přitažlivost pro Spectrum. Vývojář se nedal unést vizuálními ambicemi, zato se soustředil na to, aby hra fungovala bez zpoždění a bez rozmazaných animací.

Kde se hra trápí, je její opakování. Jakmile pochopíš, jak nepřátelé útočí, perličky skončí rychle. Levely se odvíjejí podle pevného schématu a chybí tu něco, co by tě přimělo pokračovat dál — něco na způsob progrese, nové zbraně nebo alespoň vizuální ozvěny. Na Spectru byla konkurence — byly tu Pengo, migi a další tituly, které měly více kusu. Doombase je korektní, ale běžný.

Zajímavé je, že hra přežila v paměti spíš jako kuriozita než jako klasika. Nebyla špatná, ale taky nebyla dost dobrá na to, aby ji hráči vzývali padesát let později. Je to hra, kterou si vezmeš, když ti zbyde čas a chceš si vygooglovat, co všechno nám Spektrum nabízelo na střílečkách.

Dnes si ji zahraješ hlavně z nostalgie nebo zvědavosti, co si může Spectrum vzít dovolit. Pokud hledáš retro akci s vnitřností, půjdeš spíš jinam. Pokud tě zajímá celá paleta her osmdesátkového domácího počítače, Doombase je součástí obrázku — a ten obrázek je podle toho zajímavý.