Terminal Terror

Rok 1994, na disku sotva deset mega volného místa, a já hledám cokoliv, co by se pohybovalo rychleji než turn-based RPG. Terminal Terror od Pie in the Sky Software mi tehdy přistál před očima z BBS nástěnky a já ho spustil bez jediného očekávání. To byl asi ten správný přístup.

Terminal Terror je akční střílečka z pohledu první osoby zasazená do prostředí, které v polovině devadesátek frčelo — terorismus, letiště, uzavřené budovy, zneškodňování nepřátel. Žánr tehdy zažíval explozi po Wolfensteinovi a Doomu a každé studio, které mělo engine nebo aspoň ambice, hodilo na trh svůj vlastní kus. Pie in the Sky byl malé nezávislé studio, které si postavilo vlastní engine a snažilo se s ním protlačit víc titulů. Terminal Terror byl jeden z nich.

Hra se hraje přesně tak, jak byste od roku 1994 čekali — pohybujete se po koridorových úrovních, střílíte na nepřátele, hledáte klíče nebo přepínače a postupujete dál. Engine Pie in the Sky zvládal rozmanité výšky místností a určitou míru interakce s prostředím, což nebylo v té době samozřejmostí u malých studií. Na druhou stranu grafika nikdy nebyla silnou stránkou — nepřátelé jsou ploché sprity, textury opakující se do omrzení a celkový vizuální dojem zaostával i za tehdejší konkurencí. Ovládání funguje, ale nic víc.

Co Terminal Terror nepřinesl, bylo nic zásadního. Nezapomene se na něj proto, že by byl výjimečný, ale spíše proto, že reprezentuje celou jednu vrstvu herní produkce devadesátek — tituly, které vznikly v garáži nebo malé kanceláři, prodávaly se přes shareware kanály a nikdy nedosáhly na úroveň id Software. Dnes je to spíše historický artefakt než zábava. Zestárl přesně tak špatně, jak byste čekali od průměrné hry svého žánru a roku — bez té jiskry navíc, která by omluvila jeho nedostatky.

Pokud vás zajímá, jak vypadalo dno a střed tehdejšího FPS trhu — ne jen ty ikonické vrcholy — Terminal Terror je čestný příklad. Hráčům, kteří chtějí nostalgii za Doomem nebo Wolfem, bych ho nedoporučoval, protože to zklamání by bylo zbytečné. Ale pro toho, kdo chce prozkoumat, co všechno se tehdy vydávalo pod hlavičkou akční střílečky, je to docela instruktivní půlhodina. V prohlížeči ho dnes spustíte bez instalace, bez konfigurace Sound Blasteru a bez ztráty celého odpoledne. Aspoň v tom čas pokročil správným směrem.