Cederick

Nevím, zda Cederick někdo v devadesátkách miloval, nebo zda jej někdo vůbec hrál. Hra se vám představuje na Spectrumu jako něco mezi puzzle a platformou, ale nic z toho není zcela jasné ani dostatečně vtahující.

Cederick je jednoduchou hrou bez velkého přání vysvětlovat si, co se na obrazovce děje. Postava – patrně jistý Cederick – se pohybuje po úrovních, sbírá předměty nebo řeší něco, co by mohlo být logickou úlohou. Spectrum měl na věci skromné, a to je patrné hned na první pohled: grafika je čistě funkční, animace spíše přiznává, že se tu nic moc neděje, zvuk není podstatný.

Hraní je věc bez velkého nadšení. Ovládání funguje, pohyb po obrazovce také, ale chybí vám v tom jakaž přitažlivost. Hru si vezměte, proveďte pár kol, ale těžko si ji zapamatujete. Není to otevřená bída – hra bez chyb, jen bez důvodu, aby vás zajímala. Spectrum viděl spousty titulů právě takto průměrných: slušně vytvořených, ale bez zvláštní snahy.

Cederick se vám bude zdát zajímavý jedině v kontextu: jako okraj herní historie Spectra, jako jeden z titulů, které se nedostaly do vědomí publika. Pokud sbíráte retro hry s tím, že hrát všechno, řekne vám hra málo. Pokud chcete pochopit, jak vypadala průměrná tvorba osmdesátých let v Británii, je to příklad.

Dnes si ji vzpomenete jen jako věc, kterou jste viděli v seznamu her. V prohlížeči můžete jednu úroveň hrát, pozastavit se a být hotovi. To není výtka – je to prostě doba, kdy ne každý pokus skončil hrou, kterou byste chtěli hrát třeba i dnes.