Carriers at War 2

Když jsem si nahrál Carriers at War 2, čekal jsem klasickou válečnou strategii. Místo toho jsem se ocitl v arénce, kde všechno záleží na kousku ledu — na pozici letadlové lodi, na čase, kdy vyšleš stíhače, a na tom, který admirál první zaváhá.

Jde o námořní simulátor střetů kolem Druhé světové války, konkrétně o souboje letadlových lodí v Tichém oceánu. Tvou úlohou je postavit flotu, zvolit si scénář — historický nebo alternativní — a pak se lidit proti umělé inteligenci nebo dalšímu člověku. Herní plán je černobílý, jednotky jsou malinké políčka, informace se hlásí textově. Nic zbytečného, všechno podstatné.

Hraje se tahově, což je pro tak soustředěnou záležitost ideální. Musíš plánovat, ne spamovat příkazy. Letadlové lodě jsou veškerý tvůj majetek a zároveň tvůj achillův pata — jejich ztráta znamená rychlou porážku. Výběr jednotek k útoku, vzdálenost, počasí, čas operace — všechno to hraje roli. Ovládání není intuitivní, průvodce tu prakticky není, takže prvních dvacet minut koumaš, co která klávesa dělá. Jakmile si ale zapamatuješ, je systém prostý a logický.

Carriers at War 2 je přesný opak zábavného barevného řinčení. Hraje se jako hraní šachů, kde figura jedou samy, ale ty se musíš podílet na každém tahu. Nástupcem byla později série Total War, která vám všechno hezky ukázala a zvukem podpořila. Tady žádný zvuk, žádné animace — jen povědomí, že jsi právě poslal stovky mužů na jistou smrt, a teď si to uvědomuješ.

Hra se dnes objevuje jen ve starogamerských sbírkách a archivech. Takhle strohá strategií bez ústupku neurčitému hráči poutá především ty, kterých se retro dotýká osobně — kdo pamatuje na DOS a zná chuť čisté strategie bez grafické omáčky. Zahrát si Carriers at War 2 v prohlížeči znamená vrátit se do doby, kdy počítač sloužil mozku, ne zrakům.