C-Mato

Kouká na tebe z monitoru zelená čtvercová potvora s očima a čeká, až ji zaženeš do kouta. C-Mato je DOSový puzzle, kde se snažíš srovnat barevné bloky do řady a vyčistit hrací plochu dřív, než ti červenobílá bestie sebere všechno. Žádná složitá pravidla, žádný humbuk — jen zábava z osmdesátek na pět minut.

Mechanika je jednoduchá jako poleno. Máš pole, na kterém se rodí kostičky — podobně jako v Tetrisu, ale místo skládání jde o shodování barev do skupin. Dej vedle sebe tři nebo čtyři kameny stejné barvy a zmizí. Hlídej si časování, protože jakmile se ti plocha zaplní, přijde C-Mato a smete ti řadu bez milosti. Každé kolo začíná nanovo, čtvercoví hadi se každou chvíli přeženou přes hrací pole a sníží ti výšku. Je to tlak místo otáčení.

Ovládání drží slušně v ruce. Pohyby jsou přesné, bez zbytečného zpoždění. Problém je monotónnost — po deseti kolech sis o hře řekl všechno. Nové úrovně nepřinášejí nic převratného, jen zrychlení. Barvy jsou jako z retro učebnice — jasné, bez nudné šedi, ale ani ničím netáhnou. Zvuk? Pípání a bzučení, jaké znáš ze všech arkádních her té doby.

C-Mato patří k hrám, které si dnes zahrají lidi, co chtějí cítit osmdesátky bez zbytečné nostalgie. Není originální — je to cvičebnice jedné myšlenky, nic víc. Ale ta myšlenka funguje. Není tu nic, co by tě frustrovalo, leda ty sám, když si jednoduchý puzzle sesypeš.

Dnes sedne těm, kdo si ji vezmou na pár minut do hospody nebo do čekárny u doktora. Chvilku hraješ, pak ji zapomeneš. Během těch minut ale hraješ něco, co bylo ve své době přesně tak velké, jak mělo být.