Rugrats na NES? Někdo si zjevně myslel, že osmdesátá léta se mají vrátit v plné parádě. Jenže tohle není originál z roku 1992, kdy by alespoň mělo smysl. Jde o ROM hack nebo fangame z roku 2024, který se tváří jako kousek devadesátkové nostalgie, jenže s tím rozdílem, že oproti skutečným hrám z té doby mu chybí všechno — charm, důvod ke hraní, a taky asi profesionální výroba.

Zkoušíš řídit malé miminka across nějaké úrovně, sbíráš věci a vyhýbáš se překážkám. Klasický formát skákačky, který znáš ze sta her na NES. Úroveň obtížnosti se tady měří tím, jak nepředvídatelně se chová kolize a jak matoucí jsou vizuální informace — s hrou malinko bojuješ, více s tím, abys pochopil, co se vlastně děje.

Ovládání je přesné pouze v teorii. Skoky nedělají přesně to, co bys čekal, a když už se ti podaří dostat někam dál, hra si bez problémů vynutí zpáteční jízdu. Není v tom ta dobrá těžkost starých her, kde jsi věděl, že tě chybka stála život. Tady máš prostě pocit, že ses nekydl a hra si vzala náhradu na něco jiného. Vizuální střih je slušný pro fangame, animace jsou plyté a hudba je takový prázdný zvuk na pozadí.

Tato hra nemá těžkost devadesátek, je to jen frustrující. Nemá autorský tah, jen vzor. A nemá důvod existovat — originální Rugrats hry měly aspoň licenci a smysl v sobě. Tady máš jenom pokus o trik, který nefunguje.

Pokud tě zajímá, jak se dělaly hry na NES, podívej se raději na klasiku. Pokud hledáš fangame, který za to stojí, vynech si tohle. Nechybíš si nic.