Prince Clumsy

Jak se dostane princ do jeskyně, když má dvě levé nohy? V Prince Clumsy se to nějak podařilo. Tahle curiosita pro ZX Spectrum (přesný rok vydání se ztrácí v archivech) je typickým představitelem her, které si dnes pamatuješ spíš jako zvláštní sen po večerním hraní než jako hotový produkt.

Jde o prostou skokačku, kde se pohybuješ krajinou plnou překážek, jam a nepřátel. Cílem je projít nízkopolygonálním světem a soustředit se na to, aby tvá postava přežila. Grafika je elementární, zvuk skoupý, ale na Spectru to nebylo nic nezvyklého. Hra se pokoušela o roztomilý koncept — nešikovný princ, který se musí dostat domů — jenže realizace vás ubije nudou dřív, než se vůbec dostanete do druhé úrovně.

Ovládání je odpovídajícího dubu: můžeš skákat, pohybovat se vlevo a vpravo. Detekce kolizí funguje tak nějak. Někdy prostě zemřeš bez jasného důvodu, někdy projdeš překážkou, která by tě měla zabít. Není to zlomyslné, spíš chaotické. Hratelnost tu není hlavní starostí tvůrců, kteří se zřejmě soustředili na to, aby hra existovala, spíš než aby byla zábavou.

Proč si jí pamatovat? Jako kuriozita, která dokazuje, že ne každá hra, která vyšla, si zaslouží být vyšlehnutá. Prince Clumsy stojí vedle spousty dalších zapomenutých titulů Spectra jako upomínka na to, že vydavatelství toho období měla velmi nízkou lištu. Není to nejhorší hra osmdesátkých let, ale patří určitě do seznamu těch, kterýma nikoho nenadchne.

Dnes se hodí spíš jako archeologický artefakt pro sběratele. Pokud se chceš ponořit do historyFailů osmibitového věku, stojí za několik minut klikání. Očekávej ale to, že se nudit budeš už v prvních minutách a že přestaneš hrát, jakmile si osvojíš základní mechaniky. Na rozdíl od opravdu dobrých her Spectra tu není důvod, proč by ses vracel.