Muggins the Spaceman

Na Spectru se hrály tři věci: střílečky, která prdí obvody, logické hry, co vás dostaly do varu, a každou chvíli nějaký ten platformer. Muggins the Spaceman je právě jeden z těch středních — hra, která neurazí, ale ani vás nezvedne se židle.

Jde o klasický arkádní skokan se sci-fi háčkem. Hrajete za nějakého kosmonauta, kterého zajímá sbírání věcí a vyhýbání se překážkám nebo nepřátelům. Cíl je primitivní: dostat se přes úroveň od bodu A k bodu B, sbírat body a neskončit mrtvý. Žádné složité tajemství, žádný příběh — jen opakovací smyčka, které věřit hry osmdesátých let.

Hraje se to přesně tak, jak jste čekali. Ovládání je přímočaré — skoky, pohyb, možná nějaký útok či speciální schopnost. Na Spectru s jeho limitovanou grafikou to znamená jednoduché spritey a jasně čitelné mapy. Mechaniky nejsou nic revolučního, ale v tomhle období byla norma. Problém je, když začnete hrát: hra se cítí lehce oklešťovaná. Není v ní toho zásahu, co by vás dostalo do patálií. Není to ani skvostný dizajn jako třeba Jetpac, ani příjemný koťata sprintera — je to někde uprostřed, kde si ji zapamatujete, ale ne proto, že byste ji milovali.

Na Spectru se jí dalo snadno vzít a vypustit, když jste měli pět minut. Dnes to platí stejně — je to přesně hra na chvíli v prohlížeči. Není to zklamání, ale ani triumf. Zastarala она běžně, jak starají všechny takové hry: grafika už nepůsobí retro-šarmem, protože ho měla minimální i v osmdesátkách.

Pokud vám chybí jednoduchá arkádní zábava bez námahy a bez překvapení, zkuste si ji spustit. Muggins není povinný seznam, ale také není chyba. Je to jen tiché zvuky padesáti let staré konzole a cyklus skoků, který už ani nezaznamenáte v paměti.