Leisure Genius presents Monopoly

Když si člověk vezme desku, hod kostkou a posune figurku o požadovaný počet polí, ví, že se chystá na několik hodin buď zábavné, nebo neznesitelně nudné společnosti. Počítačová verze z roku 1989 od Leisure Genius slibuje totéž, jenže bez možnosti strčit konkurentovi kartičku do kapsy, když si myslí, že vás podvádí.

Jde o převod klasického deska ového karetního hry do MS-DOS prostředí, kdy se střídáš s počítačovými protivníky na standardní deskě Monopoly. Kupuješ nemovitosti, vybíráš nájemné, snažíš se dostat ostatní na mizinu. Cíl je prostý: být poslední hráč se sešitkem peněz. Počítač se pokouší simulovat roli hráče — ovšem s tím, co tehdy počítače uměly.

Grafika je střízlivá, rozhlasová na úrovni ASCII. Deska se zobrazí, políčka jsou rozpoznatelná, ale nemůžeš říct, aby tě to bavilo pohledem. Ovládání je klávesnicí, menu je neintuitivní — v některých chvílích se ptáš, kterou klávesu stisknout, místo aby hra sama naznačila. Hry trvají věčnost, protože počítač přemýšlí dlouho, a absence animací nebo zvuku činí čekání ještě bolestivějším.

Hra je věrnou adaptací pravidel, což je zároveň její problém. Monopoly jako stolní hra funguje díky interakci, smlouvání, psychologickým hrám mezi lidmi. Počítač neumí vést jednání, neumí se chovat nepředvídatelně, pouze řídí se algoritmy. Hrál si ji člověk jednou, dvakrát — a pak si vzal desku a pozval přátele.

Dnes si ji zahrát lze, ale jen jako kuriozitu. Pokud máš zájem vidět, jak se snažili deska ové hry adaptovat na počítače v devadesátkách, a máš nízké nároky na grafiku a dynamiku, můžeš kousnout. Všichni ostatní budou mít více zábav s originální deskou.