Rotor

Měl jsem rád hry, kde se řídítka chvějí a motor duní. Rotor je tak malinký, že ho málokdo zná, a přitom je to skvělý příklad toho, jak se za pár let změní představa o tom, co je závodní hra.

Jde o počítačový motokrosový simulátor z roku 1990. Sedneš si na virtuální motorku, vyjedeš do písčitého terénu a závodíš buď sám proti času, nebo s počítačem. Kola se propadávají do písku, motorka skáče přes hromádky, a ty se snažíš dosáhnout cíle bez pádu. Není to sim jako Moto GP — je to spíš arkádní nářez, který se chce bavit, ne školit.

Ovládání je přesné a věc si vyžádá trénink. Pálkou plynu se motor zvedá na zadní kolo, v zatáčkách musíš vykláněti, brzdou měníš váhu stroje pro lepší stabilitu. Není to složité na pochopení, ale docela chvíli trvá, než přestaneš padat do každé díry. Grafika je jednoduchá — pixel-artový terén, minimalistická motorka — ale tenhle styl zestárl lépe než fancy polygony z později doby. Zvuky? Motor, který vrzá, křupnutí z terénu. Nic speciálního, ale dostačující.

Rotor přežil spíš jako kuriozita než jako váženou klasiku. V devadesátkách to byla docela slušná motoristická zábava na chudší PC, ale byl úplně přehlížen velkými tituly a výrazněji lépe finančně dotovanými produkcemi. Dnes už to vypadá archaicky — Moto Racer a MotoGP tituly ho s lehkostí zatínají. Ani grafika, ani hra sama nedrží tolik pozornosti jako kdysi.

Když si jej dnes zahraješ v prohlížeči, čekej retro zážitek bez sentimentu. Není to nostalgie za zlatou érou — je to spíš poznámka pod čarou motoristických her. Hodí se na dvacet minut při maláté chvíli, kdy chceš něco bez nároku na moderní tempu, ale nebudeš ji přehrávat týdny. Každý, kdo růst u čisté DOS-ovky, pozná tu zvláštní libost z jednoduchých věcí, ale komu se nezdá být v tomhle klimatu doma, nemusí si nic odepírat.