Chronicles of Galia - The Shadow of Evil

Když si vzpomenu na Chronicles of Galia, nemám pocit, že jsem hrál něco slavného. To je právě ono — tahle hra si nikam nechce dělat nárok, a přesto si ji pamatuji jako jeden z těch tichu táhnoucích se adventur, co vás postupně pohltí.

Jde o point-and-click aventuru, která se ocitla na trhu kolem roku 2010, v době, kdy už indie vývojáři znovu zjišťovali, že klasický žánr zdaleka nevykončila firma LucasArts. Shadow of Evil — druhá část v názvu slibuje něco temného, a skutečně se tu točíte v krčmách, zámcích a temných lesích s atmosférou někde mezi fantazií a gotickým nádechem. Cíl je klasický: rozluštit záhadu, sbírat předměty, mluvit s postavami.

Hraje se pomalým klikáním. Postavujete se k objektům, zkoumáte je, kombinujete věci z inventáře. Ovládání je to čistý klasik, nic není bláznivě intuitivní, ale není to ani nesmysl — grafika jako by vylezla z začátku devadesátek, pixelová, s tou zvláštní krásou staršího pera. Dialogy nejsou mrazivě psané, ale mají ten svůj vibe — jako z fanouškovského projektu, ne z ateliéru AAA studia. Puzzle nejsou příšerně složitá, spíš vás nudí v tempu, kdy musíte čekat na animace a poslouchat NPC, co mluví bez špetky humor.

Na svou dobu to nebyla žádná senzace. V roce 2010 už byla éra klasických pointéaků v zániku, a tenhle titul se míjel s trendem. Ale právě proto — protože nikdo čekal, že bude převratný — si ji pamatuji jako tichý poklad. Není to Monkey Island, není to ani Grim Fandango. Je to prostě hra, která chce, aby jste se do ní podívali, a více si to nepřeje.

Kdo by si ji měl zahrát? Fanoušek klasických adventur, co nestojí o skvělou grafiku, ale o to, aby jeho mozek pracoval a měl čas přemýšlet. Pokud láskáte temné prostředí a trpělivost, najdete tu své. V online emulátorech se hra spouští bez zázraků, ale funguje — a právě tím, že je pomalá a nehře na efekt, se do paměti zaryje jako nehty do dřeva.