Foxes and Rabbits

Kdyby si programátor nainstaloval debug mód a zapomněl ho vypnout. Foxes and Rabbits je jedním z těch spektrumských titulů, které přežily spíš náhodou než záměrem — taková věc, která se někdy découvered bez fanfáru a bez vysvětlení, proč vlastně existuje.

Jde o jednoduchou simulaci, kde se na obrazovce hemží lišky a králíci. Ty si vedou vlastní život — mlsají se, rozmnožují, páchají přirozené věci. Hráč je někde na okraji toho koloběhu, pozoruje, případně se pokouší zasahovat. Klasická myšlenka ekosystému v miminalistické formě, jak se ji dalo realizovat v 80. letech na osmibitech bez ambicí na hry.

Ovládání je podezřele jednoduché. Pohybuješ si zvířecím kurzorem, poklikáš si to sem a tam, sleduješ populační čísla v rohu obrazovky. Hra nemá победu ani porážku, jen chod času a poměr sil. Čím více lišek, tím míň králíků. Čím míň králíků, tím hlasitěji kňučí lišky hlady. Je to hypnotické, až nudné, ale přesně tímhle způsobem se někdy rodily zajímavé nápady — experimentální hrací plocha, ne zábavní automat.

Na Spectru byl o takové věci mimořádný hlad. Ne každá hra musela být akční, ne vždy se počítalo na střílečku nebo platformer. Tady šlo o poslech, sledování, možná i poučení. Dnes by se to prodávalo jako edukativní nástroj pro základní školy. Tenkrát to byla jen kuriozita v katalogu.

Foxes and Rabbits se zestárla fotografie, ne hra. Své kouzlo si uchovala — právě proto, že si neklade větší nároky. Pokud tě zajímá, jak si představovaly interaktivitu tvůrce z doby před třiceti lety, když nemuseli dělat nic, co se prodá za peníze, je to pro tebe. Otevři si ji v emulátoru, nech ji běžet, dívej se, jak se liška vloudí za králíkem. Detox od her se žádostmi.