Fire & Ice

Když se hráči z devadesátek zeptají, co se v Dune dělalo na okraji klávesnice, odpověď se jmenuje Fire & Ice. Jde o jednoduchou věc: kontroluješ dvě postavy zároveň, jednu ovládáš klávesou, druhou myší. Levou ruku na WASD či šipky, pravou na myš. Není to pohodlné. Je to přesně tím, čím mělo být, když si to někdo v roce 1993 vymýšlel — drsné a bez kompromisů.

Hra vede hrdinu a hrdinu přes úrovně plné překážek, nepřátel a logických otoček. Pracuješ s ohněm a ledem, dvěma protikladnými prvky, které se doplňují. Jeden znič balvany, druhý zamrzne vodu nebo vzduch. Jedna hlava nad ním, když to vymýšlíš správně, druhá v zoufalství, když ti při páté pokuse znova selže časování. Puzzly jsou docela přímočaré, ale bez milosti — nefackuješ tě menu, fackují tě fyzika a platforma.

Hraní působí staře přesně tak, jak by mělo. Postavy se hýbou pomalu, rozhodování musíš předem. Střihej se oběma najednou, nebo postupuj metodicky — hra tě opakovaně potrestá za spěch. Grafika je funkční, bez snahy koukat do nebe. Zvuk tichý, barvy jednoduché. Všechno to těší oko jenom proto, že si vzpomíneš, jak ses s tímhle bažil v pivnici.

Fire & Ice není slavná hra. Neuvidíš ji v top listech, nikdo o ní nemluvil. Ale právě proto stojí za to. Zůstala sama sebou — podivná, tvrdá, bez ornamentu. Dneska by se ji pokusili zpřístupnit, zpomalit tempo, přidat tutoriál. Tady dostaneš problém a zmizíš bez nápovědy.

Pokud chceš vědět, co se hrálo, když se YouTube neměl a recenzí se dočetl jen v novinách, která přišla do obchodu jednou měsíčně — tohle je to. Zahrej si ji online, trpělivě, bez nervů na čas. Dovedeš si představit, jak někdo v českých devadesátkách koukal na monitor a koukal, koukal, než to pochopil.