TROAICS (Text Rooms and Objects Interactive Adventure Creation System) "Primordial version"

Když otevřeš příkazový řádek a vidíš místo grafiky jen text, první pocit je takový: to má být zábava? TROAICS z roku 2000 je ale přesně to — textová dobrodružství od uživatelů, pro uživatele, bez grafických ozdob. Je to konstruktér interaktivních fikčních příběhů psaný přímo v DOSu, hru tvoříš ty, když víš, jak se s ním porvat.

Jádrem je jednoduchá logika: místnosti propojené příkazy, předměty, které sbíráš a používáš, a obyčejný textový parser, kterému zadáváš rozkazy typu „jdi na sever" nebo „vezmi klíč". Nejde o hru s grafickým rozhraním ani o klasickou textovku typu Infocom — je to spíš SEOS (Simple Engine Operating System) v kostce. Tvůr příběhu (člověk, který si chtěl vytvořit vlastní adventure) měl možnost napsat scénář, propojit místnosti, umístit objekty a nastavit jejich chování. Na papíře to zní elegantně. V praxi to znamená, že se jako hráč pasáž skrz řídícího editoru a spoléháš na to, že autor věděl, jak věci pojmenovat a logicky propojit.

Hraní je frustrace o pozvolna — nejde o zábavu v moderním slova smyslu, spíš o důvěru v text. Práce s parsером je nepohodlná, příkazy musíš psát přesně, jak je autor vymyslel. Pokud řekneš „vezmi věc" místo „vezmi klíč", hra tě ignoruje. Není tu grafika, kterou by ses orientoval — jen text na černém pozadí. Z pohledu hráče z devadesátek, který byl zvyklý na King's Quest nebo Indiana Jones and the Last Crusade, je TROAICS jen technický cvičební aparát.

Ale právě v tom je síla: je to školitel, ne zábava. Primordial verze z roku 2000 není hra — je to nástroj, který ukazuje, jak by měl vypadat jednoduchý textový engine. Není překvapením, že nikdy nespustil revoluci. Mělo to být něco mezi Inform a TADS, jen s jednodušší obsluhou. Místo toho to zůstalo kurióznějším koutem DOS-era, který si našel pár nadšenců, ale neobjel mainstreamem.

Dnes si TROAICS zahraješ, chceš-li pochopit, jak těžké je tvořit textová dobrodružství bez slušného authoring systému. Nechá tě vážit si Infocomu a moderních Twine projektů. Není to zážitek, není to hezké — ale je to upřímné a bez přetápek. Pro amatéry nebo vývojáře, který chce vidět, co se snažilo být nástrojem, je to historická cihla. Pro ostatní tady nejsou důvody, proč by si ji měli hrát.