Skull Quest I - The Cyan Sarcophagus

V devadesátkách bylo v depotech počítačových klubů všeho zbyt. Mezi povinnostmi najít Doom a hledat legendární Sierra adventury sis občas vezmeš něco, o čem ani nevíš, jestli je to hra nebo chyba. Skull Quest I je přesně tenhle typ — záhadný artefakt, kterého si nikdo pořádně nepamatuje.

Jde o grafickou adventuru s logickými a akcí prvky, kterou někdo zkompiloval na počítač v tužší době, kdy se hrály věci bez marketing materiálu a často bez návodu. Potkáváš kostlivce, dveře, předměty a systém, který si hraje na to, že vím, co dělám. Přesněji nevím — dostupné informace o hře jsou chudé, scénář si odvozuju ze názvu a atmosféry.

Hraje se to laborováním. Klikáš na věci, sbíráš věci, zvažuješ, zda tahle věc patří do toho otvoru nebo do jiného. Grafika je spíš funkční než ústav — jednotvárné tmavé pozadí, postavy nakreslené jako by nemohly hůř. Přesto to má onu zvláštní osmdesátkovo-devadesátkovou osobitost: když grafiku nemůžeš udělat hezkou, máš ji aspoň divnou. Zvuky jsou hlasité a neurčité, což v tuhle chvíli příliš nepomáhá.

Paměť o tomhle není, protože hra zůstala neznámá. Nevydala ji žádná velká firma, žádné renomé jí nedoprovází. Corn Quest, Zork a podobné hry se počítaly, tohle zmizelo v archivech. Dnes s rozhlasem retro se k ní dostáváme jen tak, že jsme si ji stáhli z nějakého ROM serveru a divíme se, co jsme teď rozpustili v prohlížeči.

Zahraje si ji dnes člověk, který by si chtěl vzít si do rukou cokoli ze zmrazeného archivu — něco, co nikdo neznán, a je mu to akorát pravé. Nebo hráč, co sbírá kousky devadesátky, každý nýt a šroubek. Hra je tvrdá, nepříliš vysvětluje a nepředstírá, že by se na tebe usmívala. V tom je její zvláštní přitažlivost — hraje si, že existuje právě tak, jak existuje.