Seastalker

Když se v textu objeví věta „Váš čln se potápí", víš, že už to nebude jen tak. Seastalker je textová adventura z roku 1984, kterou vydala společnost Infocom — stejný tým, který dělal Zork a další legendy osmidesátek. Tentokrát se namísto temného sklepa nebo antického chrámu vrhneš do moře jako námořní reportér na lovu tajemného moře zvířete.

Průběh je typický pro Infocoma: čteš popis situace, zadáváš příkazy v přirozeném angličtině (nebo češtině v některých verzích) a čekáš, co se stane. Máš své zařízení — ponorku, sonar, různé vybavení — a musíš prozkoumat moře, sbírat indicie a zjistit, co to v hloubce broudi. Hra tě neukazuje mapu, jen ti popisuje, kam ses posunul. Je to čitanka s interaktivitou, nikoliv filmový zážitek.

Hraní je frustrující a fascinující zároveň. Oceňuješ si, že interpretátor rozumí složitějším větám, ne jen „jdi nahoru" nebo „vezmi věc". Zároveň máš pocit, že hra ti někdy moc nepomáhá — experimentuješ, umíraš nesmyslně a začínaš zase od začátku. Některé řešení působí kouzelně (prostě vymyslíš správnou formulaci), jiné jsou naprosto nelogické. Navíc ve své době to byla premium věc — zaplatils za disketu a příslušné vydání, teď je to pár kilobytů.

Seastalker není tak ikonická jako Zork, ale má svůj půvab. Zmizení velkého moře tvora, postupné odhalování záhady, to všechno funguje na papíře — nebo vlastně na obrazovce — docela dobře. Hra ti nutí použít fantazii a trpělivost, což dnes není běžné. Ovšem ten nápad se velebiletní ponorkou a detektivní zápletkou u moře zůstává originální dodnes.

Pokud máš chuť na textové hraní bez grafiky a bez tlačítka „pokud si nejste jisti, napište nápovědu", je Seastalker splnitelné Challenge. Najdeš si ji snadno online, je zdarma a časově nenáročná — některý průchod zvládneš za víkend. Čekej ale starý způsob hraní bez handholding tutoriálů. Je to jako číst knihu s vlastní vůlí, ne sledovat filmový trailer.